Role a význam učitele náboženství na prvním stupni církevních základních škol

Abstract

This thesis focuses on the role and significance of the religion teacher at the primary level of church-affiliated elementary schools. The aim of the thesis was to explore how religion teachers perceive their role, what importance they attribute to it, what methods they use in teaching, and how their role is viewed by experts in religious pedagogy who were involved in its development in the post-revolutionary period. The theoretical part addresses the current issue of the shortage of teachers, with particular emphasis on religion teachers. It also defines the concept of religious education, its goals, and content in the context of the Roman Catholic Church and its anchoring in the Framework Educational Program. A key section of the thesis describes the personality of the religion teacher, their professional and moral prerequisites, professional competencies, and their importance within the school environment. The empirical part uses the qualitative method of grounded theory and is based on an analysis of interviews with religion teachers and experts in religious pedagogy. The results show that the religion teacher is not only a bearer of knowledge but also a witness of faith, a spiritual guide, and a person who shapes the moral and spiritual development of children. The conclusion of the thesis...

Tato diplomová práce se věnuje roli a významu učitele náboženství na 1. stupni církevních základních škol. Cílem práce bylo zjistit, jak učitelé náboženství vnímají svou roli, jaký význam jí přisuzují, jaké metody používají při výuce a jak je jejich role vnímána odborníky na náboženskou pedagogiku, kteří stáli u jejího zrodu v porevolučním období. Teoretická část se zaměřuje na aktuální problém nedostatku učitelů, s důrazem na učitele náboženství. Dále se věnuje vymezení pojmu náboženské výchovy, jejím cílům, obsahům v kontextu Římskokatolické církve a jeho zakotvení v Rámcovém vzdělávacím programu. Klíčovou částí práce je popis osobnosti učitele náboženství, jeho odborných i morálních předpokladů, profesních kompetencí a významu ve školním prostředí. Empirická část využívá kvalitativní metodu zakotvené teorie a je postavena na analýze rozhovorů s učiteli náboženství a odborníky na náboženskou pedagogiku. Výsledky ukazují, že učitel náboženství není jen nositelem znalostí, ale také svědkem víry, duchovním průvodcem a formujícím člověkem morálního a duchovního rozvoje dětí. Závěr práce potvrzuje, že povolání učitele náboženství přesahuje běžný rámec výuky a jeho role je, ve světě s mizícími morálními hodnotami, mimořádně důležitá a v prostředí církevních škol nenahraditelná.