Hlavní výsledky habilitační práce lze stručně shrnout v následujících bodech: ● Nalezli jsme pohlavní rozdíly v odolnosti srdečního svalu dospělých spontánně hypertenzních potkanů k I/R poškození: reparace kontraktility byla u samic významně vyšší než u samců. Srdce SHR samic jsou tedy odolnější k akutnímu nedostatku kyslíku, než srdce stejně starých SHR samců. ● Zjistili jsme, že perinatální hypoxie významně ovlivňuje odolnost dospělého srdečního svalu k nedostatku kyslíku a to v závislosti na pohlaví jedince. Intermitentní hypobarická perinatální hypoxie u samců laboratorního potkana má výrazný proarytmogenní efekt; v porovnání s kontrolní skupinou dochází ke zvýšení počtu všech sledovaných typů arytmií. Naopak u samic jsme pozorovali antiarytmický účinek, který se projevil prokazatelným snížením počtu ischemických arytmií. ● Retrospektivní hodnocení perioperačního a pooperačního průběhu mladých pacientů, kteří podstoupili náhradu aortální chlopně pro izolovanou aortální stenózu, prokázalo pohlavní rozdíl ve výskytu přechodné atrioventrikulární blokády vyššího stupně; její přítomnost byla u mužů významně vyšší než u žen. Vzhledem k tomu, že buňky převodního systému jsou velmi citlivé k nedostatku kyslíku, projevilo se perioperační I/R poškození právě na poruše funkce tohoto systému. ● Hledali jsme souvislost mezi výskytem primárního selhání štěpu po transplantaci srdce s elevací vybraných markerů buněčné smrti v těle dárce. Sledované markery obou hlavních typů buněčné smrti (nekrózy a apoptózy) nebyly v námi studovaném souboru prediktorem rozvoje primárního selhání štěpu po transplantaci. Bude pravděpodobně nutné podrobnější mapování signálních kaskád vedoucích k zániku kardiomyocytů a zaměřit se i na roli třetího typu buněčné smrti – autofágie.