| dc.creator | De Santis, Daniele | |
| dc.date.accessioned | 2024-06-19T12:25:07Z | |
| dc.date.available | 2024-06-19T12:25:07Z | |
| dc.date.issued | 2023 | |
| dc.identifier.isbn | 978-3-031-39592-5 | cs |
| dc.identifier.uri | http://hdl.handle.net/20.500.11956/189863 | |
| dc.language | English | cs |
| dc.publisher | Springer Cham | cs |
| dc.title | Transcendental Idealism and the Sea of Suffering. An Investigation of Husserl and Heidegger | cs |
| dc.type | habilitační práce | cs_CZ |
| dcterms.dateAccepted | 2023-12-14 | |
| dc.contributor.referee | Nitsche, Martin | |
| dc.contributor.referee | de Warren, Nicolas | |
| dc.contributor.referee | Heffernan, George | |
| thesis.degree.discipline | Filozofie | cs |
| uk.faculty-name.cs | Filozofická fakulta | cs |
| uk.author.affiliation | Univezita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav filosofie a religionistiky | cs |
| uk.habilitation-board.chairman | Petříček, Miroslav | |
| uk.habilitation-board.member | Blecha, Ivan | |
| uk.habilitation-board.member | Novotný, Karel | |
| uk.habilitation-board.member | Moural, Josef | |
| uk.habilitation-board.member | Nitsche, Martin | |
| uk.abstract.cs | Dílo usiluje o zcela novou interpretaci polemiky o významu fenomenologie mezi Husserlem
a Heideggerm. Tuto polemiku líčí z pohledu samotného Husserla, čímž jde proti dosud
uznávanému historiografickému paradigmatu. Zatímco Heideggerova vlastní kritika
Husserla (intelektualismus, objektivismus, nezájem o konkrétní dimenzi naší lidské
existence) byla badateli obvykle považována za zcela likvidační vyřízení Husserlova
filozofického projektu, Husserlovo čtení analytiky Dasein z Bytí a času jako „filosofické
antropologie“ je obvykle považováno za výsledek naprostého nepochopení knihy. Na rozdíl
od takové teze hájíme tvrzení, že skutečný smysl Husserlovy kritiky Heideggera vychází
z Husserlova vlastního filozofického systému, který rozvíjel v posledních dvou desetiletích
svého života. Předkládáme jak historicko-filologickou rekonstrukci, tak systematický přístup
k textům a tvrdíme, že Husserl kritizuje Heideggera za záměnu „první filozofie“ a „poslední
filozofie“ – kterou Husserl také nazývá „metafyzikou“.
Stručně řečeno, Heidegger tím, že ztotožňuje transcendentální subjekt (= o čem je první
filozofie) s lidským subjektem (Dasein), zaměňuje transcendentální filozofii a metafyziku v
husserovském smyslu. Zatímco první filozofie se zabývá konkrétně-dynamicko-historickými
strukturami ega obecně (jakéhokoli ega), metafyzika je tou částí filozofie, která se zabývá
iracionálním rozměrem naší lidské, faktické existence ve světě. V tomto ohledu pro nás
Husserlova kritika Heideggera představuje causa occasionalis ke zkoumání Husserlova
vlastního pojetí filozofie. Není pravda, jak se obvykle předpokládá, že by Husserlovi nešlo o
konečnost naší lidské existence. Husserl má velmi pesimistický a ponurý pohled na lidský
život, který je pro něj ve skutečnosti proniknut celou řadou iracionalit: lidé jsou podle
Husserla neustále vydáni napospas „osudu“, tedy mnoha různým formám nahodilostí, které
neustále hrozí jeho zničením.
Není pravda, že by se Husserl nezajímal o lidskou existenci, ale je pro něj otázkou, jaké je
přesně místo – v rámci systému filozofie – na němž se lze adekvátně zabývat problematickou
lidské existence. Takové místo není základní, jež jej vyhrazeno „první filozofii“, ale spíše
„metafyzikou“ nebo „poslední filozofií“ (poslední právě proto, že přichází po analýze
konkrétních struktur ega). | cs |
| uk.abstract.en | The work has the ambition of offering a brand-new interpretation of the Husserl-Heidegger
controversy over the meaning of phenomenology from the standpoint of Husserl himself,
thereby running against the thus far accepted historiographical paradigm. In fact, whereas
Heidegger’s own criticisms of Husserl (intellectualism, objectivism, lack of interest in the
concrete dimension of our human existence) have been usually deemed by scholars as
undermining the latter’s philosophical project, Husserl’s reading of the analytics of Dasein
of Being and Time in terms of a “philosophical anthropology” is usually regarded as the
result of a complete misunderstanding of the book. Contrary to such thesis, we advance the
claim to the effect that the real meaning of Husserl’s criticism of Heidegger builds directly
on the conception of the system of philosophy which Husserl develops over the last two
decades of his life. Proposing both a historic-philological reconstruction and a systematic
approach to the texts, we argue that Husserl criticizes Heidegger for confusing “first
philosophy” and “last philosophy” – which Husserl also calls “metaphysics.” In sum, by
identifying the transcendental subject (= what first philosophy is about) with the human one
(Dasein), Heidegger confuses transcendental philosophy and metaphysics in the Husserlian
sense of the term. While the former addresses the concrete-dynamic-historical structures
of the ego in general (of any ego), the latter is that part of philosophy which deals with the
irrational dimension of our human, factual existence in the world. In this respect, Husserl’s
criticism of Heidegger represents for us the causa occasionalis to investigate Husserl’s own
conception of philosophy. Contrary to what is usually assumed, it is not at all true that he is
not concerned with the finitude of our human existence. Husserl has a very pessimistic and
grim view on human life, which is in fact for him haunted by a multiplicity of irrationalities:
for him, humans are at the constant mercy of a “fate,” that is, of the many different forms
of contingencies that constantly threat to destroy it.
It is not true that Husserl has no interest in human existence: rather, his problem consists
in identifying the specific locus – within the system of philosophy – to which its treatment
belongs. Such locus is not the foundational one which we identify with “first philosophy,”
but rather that of “metaphysics” or “last philosophy” (last precisely because it comes after
the analysis of concrete structures of the ego). | cs |
