Viníci a oběti ve vybraných dílech českých a sudetoněmeckých autorů

Abstract

My thesis deals with the literary treatment of the question of guilt for the removal of Germans from the Czech lands after World War II. The perspectives of Czech and Sudeten German authors are often very different, but sometimes very similar, although the authors are separated not only by nationality, but also by several decades of their lives since the treatment of the topic and the time that influenced them. Řezáč's, Durych's, Körner's and Mühlberger's rendering of the subject falls in the same epoch, namely the 1950s, while Gudrun Pausewang, who, although she also lived through the displacement and could have written about it right after World War II, waited forty years to write her book. It is possible that she needed to gain some distance from the traumatic experience in order to collect her thoughts and gain some perspective on the events. The deportation is also dealt with by authors who did not personally experience it: Tučková and Bernig. One might expect Czech authors to have the same view of the issue of guilt, but this is not the case. Durych and Bernig are open, both sides speak, they also describe Germans as victims and call for dialogue and reflection. Řezáč is one-sided, tendentious, expedient, only Germans are guilty, never victims. Tučková too, but in the opposite way. Most...

Ve své práci se zabývám literárním zpracováním otázky viny za odsun Němců z českých zemí po 2. světové válce. Pohledy českých a sudetoněmeckých autorů se mnohdy velmi liší, mnohdy si ale jsou velmi podobné, ačkoliv autory dělí nejen národní příslušnost, ale také několik desítek let života od zpracování tématu a doba, jež je ovlivnila. Řezáčovo, Durychovo, Körnerovo a Mühlbergerovo ztvárnění tématu spadá do stejné epechy, a to do 50. let 20. století, zatímco Gudrun Pausewangová, která ač odsun také zažila a mohla by o něm psát hned po 2. světové válce, počkala se svou knihou čtyřicet let. Je možné, že potřebovala získat k traumatizujícímu zážitku časový odstup, aby si srovnala myšlenky a dostala určitý nadhled nad událostmi. Odsunu se také věnují autoři, kteří jej osobně nezažili: Tučková a Bernig. Dalo by se očekávat, že budou mít čeští autoři stejný pohled na problematiku viny, ale není tomu tak. Durych a Bernig jsou otevření, promlouvají obě strany, popisují Němce také jako oběti a vyzývají k dialogu a reflexi. Řezáč je jednostranný, tendenční, účelový, pouze Němci jsou viníci, nikdy oběti. Tučková také, ale opačně. Většina autorů se zabývá myšlenkou kolektivní viny, kterou Durych, Körner, Mühlberger, Bernig a Tučková problematizují, kdežto Řezáč ospravedlňuje. Mühlberger a Durych problematizují...