Antická mytologie v poezii generace Františka Palackého

Abstract

This bachelor thesis deals with the analysis of the use of mythological creatures of the Greco- Roman pantheon in the poetry of selected contemporaries of the Czech historian František Palacký. The first part of the thesis focuses on the analysis of the context of the era and the literary inspirations, both ancient and contemporary, that may have influenced the works of these authors. The second part deals with the actual analysis of the collections and the analysis of the mentioned beings. The National Revival is a time focused largely on the nations history and mythology, yet the ancient traditions that inspired European literature were not forgotten. Ancient culture was still considered very valuable at that time and authors tried to bring its mythology closer to the Czech or Slavic one. This was done to a large extent, especially in the poetry of Ján Kollár. His versions of the Slavic gods, which are easy to compare to the Greek and Roman ones (for example, Mílek, who is the Czech version of Amor) also influence the poetry of his contemporaries. However common versions of the gods as they were known from the works of classical authors (Ovid, Homer), were also used. These gods are mainly used in the poems as symbols for their domains. Luna was most often used as a symbol of the moon and Zephyrus...

Tato bakalářská práce se zabývá analýzou použití mytologických bytostí řecko-římského panteonu v poezii vybraných současníků českého historika Františka Palackého. První část práce se zaměřuje na rozbor kontextu dané doby a literárních inspirací, antických i dobových, které mohly díla ovlivnit. Ve druhé části dochází k samotnému rozboru sbírek a analýze zmíněných bytostí. Národní obrození je dobou zaměřenou z velké části na historii a mytologii národa, přesto se však na antické tradice, na kterých stojí evropská literatura, nezapomnělo. Antická kultura byla v této době stále brána za velmi hodnotnou a autoři se snažili přiblížit její mytologii a převést ji do té české nebo slovanské verze. To se dělo v hojné míře hlavně v poezii Jána Kollára. Jeho verze slovanských bohů, které je jednoduché přirovnat k těm řeckým a římským (například Mílek, který je českou verzí Amora), pronikly i do poezie jeho současníků. Nicméně používali se i běžné verze bohů, jaké byly známé z děl klasických autorů (Ovidius, Homér). Tito bohové jsou v básních používáni hlavně jako symboly pro jejich domény. Nejčastěji bývala užívána Luna jako symbol pro měsíc a Zefyros jako symbol pro mírný vítr. To platí i pro hrdiny, například princezna Filoméla je často zaměňována se slavíkem. Každý z básníků vzývá Múzy a jejich pána...