Spor o sázavské hutě po smrti Josefa Kavaliera

Abstract

In the year 1835, František Kavalír founded glassworks in Sázava. It managed to prosper enough to take part in various international glass exhibition (for example in Paris and London) despite all obstacles, including natural ones. Sázava glassworks functioned without larger problems until the year 1903 when Josef, the son of František Kavalír, died. Since in his last will, there was written that his son Vladimír, who worked with his father on the operation of the factory for twenty years, was not to inherit the factory, instead he was to become a mere administrator, the ownership was to be given to Josef's grandson Vladimír Josef who needed to be of age at the time of his father's passing. Otherwise, the factory was to pass to Marie Srbová, daughter of Josef. But Vladimír Kavalier died in 1919 and his wasn't of age yet. Srb brothers had taken advantage of their mother's father's last will and started to demand Sázava glassworks. In the twenties of 20th century, both families led highly expansive judicial inquiry that culminated in indebtedness of both families up till the year 1941 when it came to the loss of all four existing glassworks. Thanks to the sources provided by Archive of the Czech National Bank and State Regional Archives Kutná Hora I will be able to use the direct method (study of the...

Roku 1835 zakládá v Sázavě František Kavalír huť. Ta dokázala, navzdory všem překážkám, včetně těch přírodních, natolik prosperovat, že se zúčastnila několik mezinárodních výstav skla (například v Paříži a Londýně). Sázavské hutě fungovaly bez větších problémů do roku 1903, kdy zemřel syn Františka Kavalíra Josef. V jeho závěti bylo totiž napsáno, že podnik nedědí jeho syn Vladimír, který 20 let s otcem spolupracoval na chodu, nýbrž se stává pouhým správcem. Majitelem se má stát až vnuk Josefa, Vladimír Josef, který ale musí být v době otcovy smrti plnoletý. Jinak přechází podnik do majetku Josefovy dcery Marie Srbové. Vladimír Kavalier ale zemřel již roku 1919 a jeho syn nebyl ještě plnoletý. Bratři Srbové využili závěti otce své matky a začali si sázavské sklárny nárokovat. Ve 20. letech 20. století vedly obě rodiny velmi nákladné soudní jednání, které vyvrcholilo zadlužením obou rodin, až roku 1941 došlo ke ztrátě všech čtyř dosavadních hutí. Díky pramenům, které poskytuje Archiv České národní banky a Státní okresní archiv Kutná Hora budu moct využít metody přímé (studium závěti a soudních materiálů). Pomocí statistické metody analyzuji úvěry a dluhy sázavských skláren z let 1927-1941. Základním cílem je popsat příčiny sporu, prozkoumat míru zadlužení, zjistit, jakou roli v zadlužení hrála...