Nová divočina v české kulturní krajině

Abstract

Současný trend vývoje kulturní krajiny v Evropě včetně České republiky charakterizují dva protichůdné procesy - intenzifikace a extenzifikace. Oba procesy se doplňují a vedou k výrazné polarizaci ve využívání krajiny. V těsném sousedství intenzivně obdělávaných polí se objevují opuštěné plochy, na nichž se sukcesními procesy vyvíjejí přírodní a přírodě blízká společenstva. Vznikl tak zajímavý jev existence "nové divočiny" v kulturní krajině. Ve slově divočina se tu zdůrazňuje objektivně existující rozdíl až protipól vůči kultivované krajině