Znak, symbol a komunikace ve výtvarném umění

Abstract

I na lidech podílejících se na výchově je, aby děti v těchto pokusech podporovali a neustále je nutily své myšlenky vyjádřit. Je důležité umožnit dítěti získat větší vlastní rozhodovací prostor a současně snižovat pomoc, kterou mu poskytujeme. Ačkoliv je tento přístup samozřejmě náročný na čas, pozornost a trpělivost a nelze se občas vyhnout nedorozumění, má pro děti a jejich okolí velký význam. Vyjadřování vlastních požadavků, zejména prosazení vlastní vůle, je neodmyslitelné od zdravého psychického vývoje. Používání piktogramů, či jiných symbolů by mělo být začleňováno do různých každodenních situací, které jsou přiměřené zkušenostem a schopnostem dítěte. Zároveň s tím je nutné neustále dítě povzbuzovat i k řečovému vyjadřování, pokud je to jen trochu možné. Výsledkem pak bude zdravě sebevědomý jedinec, který se nebude bát zkoušet navazovat kontakty i s cizími lidmi a v různých životních situacích.

Požadavek umožnit dorozumění dětem i dospělým, kteří v důsledku svého zdravotního postižení nemohou komunikovat běžnou mluvenou řečí, je nesporný. Komunikační systémy využívající technické i netechnické pomůcky se v minulosti rozvíjely především v severských zemích a Spojených státech amerických. Předpokládám, že v nejbližších letech se tyto metody uplatní i u nás v plném rozsahu. Osoby, které se dorozumívají slovy, mají kdykoliv možnost navázat společenskou konverzaci s druhou osobou způsobem, které jsou oběma stranám srozumitelný.. Naproti tomu děti i dospělí s postižením řeči, kterým není umožněna kompenzace jejich postižení, nemohou aktivně vyjádřit své pocity, zážitky a přání, klást otázky a podávat zpětně odpovědi. V důsledku zdravotního postižení jim je mnohdy znemožněna nebo velmi znesnadněna i komunikace prostřednictvím gestikulace a mimiky. Je tedy nezbytné umožnit těmto znevýhodněným osobám jiné cesty k úspěšné komunikaci se svým okolím, aby se tak dokázaly zapojit do běžného života společnosti.