Bernard z Clairvaux (1091-1153) se nesmazatelně zapsal nejen do dějin cisterciáckého řádu, ale po třicet let měl také rozhodující vliv na celou tehdejší Evropu a její směřování. Proslulosti dosáhl svým kazatelským uměním, pověstí světce a askety a rovněž svým literárním dílem psaným vytříbeným jazykem a vysokým rétorickým stylem. Apologie pro opata Viléma patří mezi ty Bernardovy texty, v nichž se zabývá otázkami mnišství v užším slova smyslu. Adresoval ji svému příteli Vilémovi ze Saint-Thierry, který byl v té době opatem stejnojmenného benediktinského kláštera v Remeši. Jak Bernard v úvodu svého textu uvádí, Vilém po něm žádal stanovisko k řádovým zvyklostem panujícím u cisterciáků a clunyjských mnichů a dále k vzájemným obviněním, jež proti sobě oba řády vznášely. Oslnivý úspěch prvních generací cisterciáckých hlasatelů asketických ideálů, kteří se příkře vyslovili proti bohatství, majetku a nákladně konstruovaným klášterům, vyvolal tehdy v benediktinském táboře pocit ohrožení. Cisterciáci se navíc hlásili k obnovení přísné benediktinské observance a návratu ke kořenům prvotního monasticismu, čímž v podstatě zpochybnili jak zvyklosti clunyjských mnichů, tak tradičního benediktinského tábora. Mezi oběma řády se záhy rozvinula ostrá polemika, do níž výraznou měrou zasáhl právě Bernard z Clairvaux. Ačkoli literární kontroverze mezi oběma svářícími se stranami naplňovaly celé 12. století, Bernardova Apologie představuje v těchto diskusích nejzásadnější vklad cisterciácké strany. Základním námětem traktátu je tak polemické vysvětlení rozdílů mezi tradičním mnišstvím a novými reformními směry, a to jak v pojetí obecných řeholních principů, tak v konkrétní aplikaci řeholních pravidel na každodenní život klášterních komunit. Předložená práce je rozdělena do dvou celků: tvoří ji jak překlad latinského textu, tak úvodní studie, v níž je podána jednak analýza aktuálních monastických otázek, na něž zde Bernard z Clairvaux naráží, jednak proveden rozbor Bernardových kritických postřehů z oblasti každodenních monastických zvyklostí.