Na rozdíl od velké většiny evropských zemí chybí v českém právním řádu explicitní zakotvení úředního jazyka. Neexistuje zde příslušný ústavní článek ani jazykový zákon, ani jiný zákon, jenž by obsahoval termín úřední jazyk. V tomto příspěvku se nad touto zvláštností české legislativy zamýšlíme z hlediska historického i z hlediska možných perspektiv.

Unlike in the vast majority of European countries, in the Czech Republic the status of Czech as the official language is not expressly embedded in Czech law: neither by the constitution, nor by a language decree nor by any other act. This paper aims to examine this unique phenomenon both by outlining its historical background and considering its possible change.