Jména pro opilého člověka v českých nářečích

Abstract

Na rozdíl od lexika spisovného je nářeční lexikum rozvinutější v sémantických okruzích týkajících se běžného života. Potřeba pojmenovávat určité skutečnosti vede k rozvoji určitých skupin názvů. Tak je tomu např. v případě jmen osob. Jako ukázku jsme vybrali názvy pro člověka, který se opíjí. Vedle četných pojmenování zaznamenaných ve spisovném jazyce (např. opilec, ožrala, ochlasta) byla zjištěna i řada nářečních expresiv (např. opita, kořalda, dopilkuba, korhel). Rovněž uvádíme územní rozsah nejužívanějších výrazů v českých nářečích, připojujeme i popis jazykové situace na sousedním Slovensku z Atlasu slovenského jazyka. V příspěvku zpracováváme nepublikovaný jazykový materiál, který byl získán pro Český jazykový atlas v 60. a 70. letech 20. století při terénních výzkumech na území českého národního jazyka. Tento materiál bude postupně zpracován v připravovaném Slovníku nářečí českého jazyka.

In contrast to standard language vocabulary, dialectal vocabulary is more developed in semantic fields concerning everyday life. The need to designate certain facts has led to the development of certain groups of designations. This is true, for example, in the case of designations of persons. As an example, we have selected designations for a person who is often drunk. Besides numerous designations recorded in the standard language (e.g. opilec, ožrala, ochlasta), we have found a number of dialectal expressive names (e.g. opita, kořalda, dopilkuba, korhel). We note the geographic extension of the most common expressions in Czech dialects, as well as using the Atlas of the Slovak Language to describe the linguistic situation in neighboring Slovakia. We work with unpublished material collected for the Czech Language Atlas in the 1960s and 1970s in the course of the field research on the Czech national language. This material will be gradually processed in the upcoming Dictionary of Czech Dialects.