Problém filosofie v arabském středověkém myšlení

Abstract

Medieval philosophy in the Arabic world has sought to harmonize the Greek philosophic tradition with the Islamic religion. Many rulers, scholars and theologians were against this intellectual approach and defend the Islam from the philosophers. The position of philosophy and its followers in the Arabic realm was therefore uneasy. Many scholars had to hide their opinions between the lines and avoid to doing philosophy publicly. Alongside the unfriendly environment, the position of philosophy in the Arabic society was also determined by common notion of scholars, that the revealing of the philosophical thoughts can be harmful for uneducated citizen, as well as influenced by mysticism. The aim of this thesis is to summarize the main philosophical approaches responding to the problematic position of philosophy in the Arabic world. Crucial will be the philosophy of solitary by Ibn Bajja, where the author seeks to bond tight the philosopher's life with the city and thus present a new role of philosopher in the Arabic society. Keywords Ibn Bajja, Rule of the Solitary, Al-Farabi, Political Regime, Aristotle, Nicomachean Ethics, Plato, The Republic, political philosophy, mysticism, ethics, philosopher, virtue, city, weeds, knowledge, governance, happiness

Středověká filozofie v arabském prostředí usilovala o harmonizaci řeckého dědictví s náboženskou tradicí. Proti těmto snahám s cílem obrany náboženství před filozofy velmi ostře vystupovali mnozí vládci, učenci a teologové. Postavení filozofů v arabském světě proto nebylo jednoduché. Mnozí museli své teze skrývat mezi řádky vědeckých spisů a vyhýbat se veřejnému filozofování. Vedle nepřátelského prostředí určovalo místo filozofie v tehdejší společnosti také mezi učenci všeobecně sdílené přesvědčení o škodlivosti filozofických názorů prezentovaných nepřipravenému posluchači a rozvoj arabské mystiky. Práce má za cíl zmapovat hlavní přístupy tehdejších filozofů reagujících na problematické postavení filozofie v arabském světě. Stěžejní bude pojetí Ibn Bádždži, který se ve své filozofii osamoceného snaží velmi důrazně spojit obec s životem filozofa a nabízí tak v arabské filozofii nové pojetí role filozofa ve společnosti. Klíčová slova Ibn Bádždža, Řízení osamoceného, al-Fárábí, Aforismy státníkovy, Aristotelés, Etika Nikomachova, Platón, Ústava, politická filozofie, mystika, etika, filozof, ctnost, obec, plevel, poznání, řízení, blaženost