Odpoutané obrazy: archeologie (českého) virtuálního prostoru

Abstract

The thesis does not include an abstract in English. The thesis does not include an abstract in English. The thesis does not include an abstract in English. The thesis does not include an abstract in English. The thesis does not include an abstract in English. The thesis does not include an abstract in English.

Postverbální směřování společnosti, nové technologie, digitalizace a prorůstání obrazů veřejnou i soukromou sférou vede teoretiky umění k zvýšenému zájmu o vizualitu jako takovou (W. J. T. Mitchell hovoří o "bouři obrazů", která se přehnala přes planetu).1 S vizuálním vyjádřením je pak nezbytně spojená kategorie prostoru2 a divácká prostorová zkušenost.3 Právě těmto tématům se věnovala má předchozí práce. V ní jsem obhájila tezi, že pro film je prostor primární kategorie. Prostor umožňuje nejen vyprávět příběh, zkonstruovat jasnou fikci, ale zároveň je nejdůležitější pro dešifrování předkládaných obrazů. Prostor omezený hranicemi a plochou plátna se totiž otvírá do prostoru ve filmu, do fikčního světa, který divák může pochopit za pomoci sestavování kognitivních map (mentálních prostorových konfigurací zobrazovaných informací).5 Prostor je tedy na jedné straně spoután limity média, na druhé straně umožňuje bezbřehou hru imaginace, a proto poskytuje pole otevřené mnohostranné komunikaci mezi divákem a autorem, skutečností a fikcí, a také mezi více médii. V práci jsem tak obhájila druhou tezi, že film je ze své podstaty intermédium. Stává se totiž rámem, ve kterém dochází k vrstvení a násobení mediálních fragmentů, jež obohacují narativní strukturu, pevné limity zdánlivě rozevírají a oživují vzdálené kulturní...