Česko-německá vojensko-bezpečnostní spolupráce vs. rodící se strategická kultura ČR

Abstract

This bachelor thesis depicts the Czech-German military-security cooperation in context of the security cultures of both countries. It focuses on the specific German strategic culture, however, the process of emerging strategic culture in the case of Czech Republic as a possible limiting factor for the military cooperation with Germany has also been pointed out. The theoretical base of this work are the concepts of political- military culture from Thomas U. Berger and strategic culture from Kerry Longhurst. The key criteria for the compatibility-analysis of both strategic cultures are the historical experience with the use of military force, the attitudes to army and use of force across the political elite, in the public opinion and in strategic papers, and the legitimation process of military missions. According to this, the aim of the work is to find the reason why in the period prior to the accession of Czech Republic to NATO the cooperation in the political and practical spheres didn't take place in the same intensity. At the same time, it tries to find the reason why the participation of the Czech Army in PRT Faizabad has been the only significant moment in the military cooperation with Germany after the NATO-accession in 1999. However, this work doesn't leave out the recent development, which...

Cílem této práce je zmapovat dosavadní vojensko-bezpečnostní spolupráci ČR a SRN v kontextu strategických kultur obou zemí. Důraz je přitom kladen jednak na specifika německé strategické kultury, z hlediska možných limitů pro vzájemnou spolupráci na poli vojenské bezpečnosti je zde ale více zdůrazněn proces utváření strategické kultury ČR. Teoretický základ práce tvoří pojetí konceptu vojensko- politické kultury Thomase U. Bergera a strategické kultury Kerry Longhurst. Klíčovými kritérii pro posouzení kompatibility strategických kultur obou zemí tedy jsou historické zkušenosti s použitím síly, pohled na armádu a použití síly napříč politickými elitami, ve veřejném mínění a ve strategických dokumentech a proces schvalování nasazení vojenských sil v zahraničí. V souvislosti s tím si práce klade za cíl odůvodnit, proč v období před vstupem ČR do NATO, o nějž se značně zasadila právě SRN, neprobíhala spolupráce na praktické i politické úrovni ve stejné intenzitě. Zároveň se snaží najít důvod, proč se po vstupu ČR do NATO v roce 1999 jediným výraznějším momentem vojenské spolupráce se SRN stalo zapojení AČR do PRT v afghánském Fajzabádu pod německým velením. Práce však neopomíjí ani aktuální vývoj, jenž do česko-německé vojensko-bezpečnostní spolupráce může vnést nové impulzy.