Buněčné a molekulární mechanismy a možnosti modulace rejekce rohovkového transplantátu

Abstract

ZÁVĚR 1) Naše výsledky rozšířily pohled na obranné mechanismy zajišťované buňkami rohovkové tkáně o schopnost stromálních buněk rohovky selektivně potlačovat produkci některých (IL-4 a IL-10) protizánětlivých cytokinů. 2) Porovnáním účinnosti léčby imunosupresivními léky nebo mAb u dvou rizikových modelů myších příjemců jsme zjistili, že pro prevenci rejekce rohovkového alotransplantátů je efektivnější léčba mAb proti CD4+ buňkám než mAb proti CD8+ buňkám či imunosupresivními léky MMF, CsA nebo jejich kombinací. Léčba pomocí mAb byla efektivní pouze u příjemců s prevaskularizací rohovky. 3) Podávání séra s obsahem cytotoxických protilátek specifických proti antigenům dárce urychlilo nástup rejekce a významně zkrátilo přežívání alotransplantátů i xenotransplantátů rohovky. Z výsledků vyplývá, že na procesu rejekce aloi xenotransplantátů rohovky se může přímo podílet protilátkami zprostředkovaná imunitní odpověď. 4) Analýzou syngenních a xenogenních transplantátů rohovky ve zvolených obdobích po transplantaci jsme zjistili, že IFN-y a NO hraje podstatnou roli při rejekci rohovkových xenotransplantátů, zatímco exprese genů pro IL-2, IL-4 a IL-10 není pro rejekci vyžadována. Tato dizertační práce se zabývala molekulárními a buněčnými mechanismy probíhajícími ve zdravé a rejekované rohovkové tkáni. Pochopení...