Výstava versus výstavnictví. Československé pavilony na Expo 1967 v Montrealu a Expo 1970 v Ósace

Abstract

Práce se zaměřuje na pavilony ČSSR na světových výstavách Expo 67 a Expo 70. Obě sledované události se odehrály v době kolem roku 1968, kdy se v Československu na krátkou chvíli částečně překrývalo progresivní výtvarné umění s kulturní politikou státu. V pavilonech (obzvlášť v případě Expo 70) se také odrazily společensko-politické souvislosti roku 1968. Řada umělců, kteří se na těchto státem organizovaných výstavách podíleli, se také zároveň v zahraničí účastnila reprezentativních uměleckých přehlídek (bienále v Benátkách, São Paulo, Paříži, documenta v Kasselu ad.), proto se jí věnuje jedna z kapitol práce. Na konci 60. let na jedné straně existuje tzv. výstavnictví, státem podporovaný obor sloužící masové komunikaci s občany i pro (re)prezentaci země v zahraničí, jehož hlavní cíl je propagace a šíření vládnoucí ideologie. Na druhé straně se v československém výtvarném umění začíná vědomě pracovat s médiem výstavy jako s komplexně komponovaným celkem, ať prostřednictvím inovativních instalací nebo vystavováním environmentů. Zatímco výstavnictví zažívající v 60. letech svůj vrchol, se koncem desetiletí začalo rozmělňovat ve zbytnělé manýře, experimenty s formátem výtvarné výstavy teprve začínaly. Studie se zabývá především otázkou, jak k médiu výstavy přistupovaly v 60. letech obě zmíněné oblasti: umělecká...

The paper focuses on the Czechoslovak pavilions at the 1967 and 1970 World Expos. Both events took place in the period around 1968, when, however briefly, the Czechoslovak visual arts partially overlapped with the state's cultural policy. The pavilions (especially at Expo 70) also reflected the socio- political contexts of the year 1968.. In Czechoslovakia towards the end of the 1960s, the purpose of "exhibitioning" - i.e., the state-sponsored exhibition trade - was to communicate with the public and to (re)present the country abroad. Its main goal was to promote and spread the ruling ideology. On the other hand, the Czechoslovak visual arts scene was beginning to consciously work with the medium of the exhibition as a comprehensively composed unit, either through innovative exhibition design and installation or through installation art. While the exhibition trade reached its high point in the 1960s and began to disintegrate into rigid mannerism towards the end of the decade, real experiments with the format of the art exhibition were just beginning. This study focuses on the question of how these two fields (art and the exhibition trade) approached the medium of the exhibition in the 1960s. I study the Czechoslovak pavilions as a cultural artifact in which aesthetic, social, political, and economic forces...