History and Play in Lord Byron's Dramas

Abstract

Historie je jednou z nejdůležitějších oblastí zájmu a interpretace v Byronových klíčových i v jeho méně významných dílech. Byron přistupuje k historii s ohledem na její provázanost s literaturou a jeho dílo nás nutí přemýšlet o literárnosti historie a historicitě literatury. Snaha přiblížit se historické "pravdě" pro Byrona znamená nadmíru kreativní proces, v jehož průběhu vychází zřetelně najevo právě ona provázanost faktu a fikce, přičemž se Byron rovněž zabývá teatrálností historie. Psané dějiny utvářejí, ale také, a to je pro Byrona velmi důležité, zkreslují naše chápání historie. Dramata lorda Byrona jsou co se týče kritických ohlasů nejméně probádanou oblastí básníkova díla. Byronovo jedinečné chápání a pojetí historie v jeho dramatech je ústředním bodem této studie, jenž se zabývá sedmi dramatickými texty, které byly napsány mezi lety 1820 a 1822: Jak tato studie ukazuje, tato dramata dohromady utvářejí dynamický dramatický projekt, v němž se snoubí formální, diskursivní a tematický experiment. Tyto experimenty odhalují nejen Byronovu hlubokou angažovanost v oblasti dramatu, ale rovněž, v širší perspektivě, jeho chápání a interpretaci historie. Tato studie si bere za cíl Byronovo nazírání a interpretaci historie v jeho dramatických dílech a zkoumá je za pomoci metodologie hry, jak ji navrhl...

History is a major point of inquiry and exploration in all Byron's major, and many of his minor, works. Byron understands and conceptualizes history and its tight and troubled relationship with literature, drawing attention to the literariness of history and the historicity of literature in his wake. The aspiration to the 'truth' of history is, for Byron, a highly creative process, highlighting the cross-pollination of fact and fiction, and also exploring history's inherent theatricality. Historical writing shapes but, crucially, also distorts our understanding of history. The dramatic works of Lord Byron are, on the whole, traditionally the least critically explored territory of his oeuvre. Byron's singular understanding and conceptualization of history in his dramas is the focus of this study, comprising the seven dramatic works he wrote between 1820 and 1822. As this thesis shows, these dramas make up a dynamic dramatic project, creating a space of formal, discursive and thematic experimentation, which reveals not only Byron's intense involvement in matters of drama but also, in a wider perspective, his understanding and treatment of history. This study takes up Byron's treatment of history in his dramas and analyses it through the methodology of play laid out and adapted for use in literary...