Kantova nauka o schematismu

Abstract

Tato práce se soustředí na výklad kapitoly Kritiky čistého rozumu "O schematismu čistých rozvažovacích pojmů". Kant vychází z nezávislosti dvou zdrojů poznání, rozvažování a smyslovosti. Nezávislost těchto zdrojů poznání je třeba překonat. Schematismus je úzce spojen s kapitolou o dedukci kategorií. Proto samotnému rozboru schémat předchází analýza této kapitoly. Na kapitolách o dedukci a schematismu se ukazuje, že smyslovost postupně získává ve vztahu k rozvažování jasnější podobu. Kant nejprve dokazuje platnost kategorií pro každý možný názor. Následně dokazuje platnost kategorií pro formy názoru prostoru a času. Ve schematismu jsou řešeny samotné způsoby, jimiž se kategorie vztahují na smyslovost. Kant do výkladu zavádí transcendentální schéma, jež překonává heterogenitu rozvažování a smyslovosti. Vztah mezi kategorií a schématem je chápán jako vztah analogický, přičemž kategorie jsou diskurzivní pravidla jednoty názoru vůbec, zatímco schémata jsou určeny jako perceptivní pravidla jednoty smyslovosti. Smyslovost je tak prostřednictvím schématu obrazotvornosti přiváděna pod jednotu apercepce. Nedílnou součástí práce je i rozbor schematismu empirických a geometrických pojmů. Ukazuje se, že schematismus těchto dvou druhů pojmů představuje modifikaci původního problému, neboť nemusí překonávat...

The thesis focuses on a chapter from Kant's Critique of Pure Reason, "The Schematism of the Pure Concepts of the Understanding". Kant assumes two independent sources of knowledge, understanding and intuition. These sources need to be overcome, because of their heterogeneity. Schematism is closely related to "The Deduction of the Pure Concepts of the Understanding". That is why the analysis of schemata is preceded by the analysis of this chapter. It shows a more detailed description of a role of intuition with respect to understanding. Firstly, the validity of the categories regarding whatever form of intuition is proved. Secondly, the proof of the validity of the categories regarding specific forms of time and space follows. The chapter on schematism deals with the specific methods by means of which the categories relate to intuition. Kant introduces transcendental schemata bridging the heterogeneity of understanding and intuition. The relation between category and schema is understood as one of analogy. The categories are rules of discursive type of unity of any kind of intuition, whereas schemata are determined as rules of perceptive unity of intuition. Intuition is brought under unity of apperception by means of schemata of imagination. Inseparable part of the thesis is the schematism of...