Kontexty vzcházení svobody ve filosofii Jeana Paula Sartra

Abstract

Smyslem předkládané diplomové práce je pokus zmapovat vývoj ontologického zkoumání Jeana Paula Sartra v oblasti pojmu svobody. Sartra budeme sledovat jako významného představitele moderní ontologie. Pojem svobody tak bude rozvíjen v rámci ontologického zkoumání bytí jsoucího, jímž je v tomto případě člověk v jeho existenci. Sartrova myslitelská tvorba ze 30. a 40. let objevuje svá původní ontologická východiska při traktování způsobu bytí lidské existence především v perspektivě Husserlovy fenomenologie. V následujících dekádách se východiska Sartrovy tvorby posouvají směrem k sociální ontologii, která spojuje jeho původní existencialismus a v nových perspektivách promýšlený marxismus. Tato ontologie dostává podobu zejména v Sartrově rozsáhlém díle Kritika dialektického rozumu (1960). Sartrovu tvorbu nakonec bude nutné reflektovat z pozice pozdější filosofie ovlivněné strukturalismem, poněvadž strukturalistická čtení autorů, jako byl Nietzsche, Freud, Marx, či samotný Sartre ze strany nastupující generace francouzských myslitelů (Derrida, Strauss, Althusser, Lacan, Nancy a další) vrhají na fenomén svobody nové světlo.

The goal of this thesis is to map Jean Paul Sartre's ontological inquiry into the concept of freedom. We will view Sartre as an influential modern ontologist. Therefore the concept of freedom will be apprehend within the framework of inquiry into the being of things, which in this perspective means the human being. The intelectual productivity of Sartre during the 1930s and 1940s finds its original ontological base for exploring the modes of being of human existence mainly within the perspective of Husserl's Phenomenology. That is true at least for his most influential work from this period called Being and nothigness (1943). This phenomenological basis of Sartre's inquiry are changing in the following decades towards the social ontology that originally connects his former existentialism with marxism viewed through fresh and original perspectives. This kind of ontology obtains its most coherent form in Sartre's extensive work called The Critique of Dialectical Reason (1960). Finally, we consider as necessary to reflect Sartre's work through the perspective of following generation of french philosophical thinking influenced mainly by structuralism. Structuralist readings of thinkers like Nietzsche, Freud, Marx or Sartre alone by this following generation of thinkers (Derrida, Levi Strauss,...