Prezidentský systém v Brazílii

Abstract

(česky) Brazílie nemá vhodné předpoklady pro svojí existenci - prezident je obdařen silnými legislativními pravomocemi, které mu umožňují dominovat politiku, a zároveň čelí značně fragmentovanému parlamentu. Takovýto systém by měl v zásadě generovat časté politické krize a měl by se podepsat na nestabilitě politického režimu. V této práci se pokoušíme předložit důvody, proč tomu tak není. Díky proměně mezinárodního ideologického a politického kontextu (mj. konec Studené války) došlo nejen ke zvnitřnění demokracie mezi jednotlivými politickými aktéry, ale také k návratu armád do kasáren. Parlament a prezident byli ponecháni svému osudu. Prezident sice stále dominuje legislativnímu procesu (což je dáno jeho širokými pravomocemi) a může ovlivňovat možnosti, mezi kterými se parlament rozhoduje, ale ústava jej (de facto) nutí k tomu, aby se snažil hledat podporu u parlamentu a vytvářel široké koalice. Parlament má v rukách nástroje jak předkládat prezidentovi alternativní návrhy a de facto rozhoduje o tom, zda jeho politika nalezne dlouhodobého uplatnění. V extrémní poloze (např. politické krize) je parlament proaktivním politickým hráčem, který kontroluje přežití prezidenta.

(English) Brazil is not gifted by greatest conditions for its existence - president do have strong legislative powers, which allow him to dominate politics, and he is confronted by severely fragmented legislature. This kind of political constellation should cause strong political crises and should be responsible for unstability of political regime. In this paper, we are trying to describe reasons why it is not so. Thanks to the change of international ideological and political context (i.e. end of Cold War) democracy has been internalized by various political actors and army returned back to barracks. Parliament and president were left alone to face their own fate. Even though president dominates legislative process (thanks to his strong powers) and can structure parliament's choices, constitution (de facto) forces him to seek support in parliament and create wider coalitions. On the other hand parliament has strong tools how to offer president alternative proposals and de facto decides if president's policy will be permanent or not. In extreme cases (i.e. political crises) is parliament proactive actor, which controls presidents survival.