Analysis of the Official Israeli Discourse during the Second Intifada: Categorisation and Legitimisation

Abstract

This thesis named "Analysis of the Official Israeli Discourse during the Second Intifada: Legitimization and Categorization" is concerned with discursive construction of Palestinian terrorism and Israeli security policies by Israeli officials in the period following 2000. The paper draws on works which refuse to perceive language as neutral communication means to describe the social reality, and instead approach it as a tool to impose and maintain social and political inequality and dominance of some groups over others. These theoretical foundations underpin the following research which examines legitimation strategies employed by Israeli officials in order to justify Israeli controversial measures aiming to quell Palestinian terrorism during the Second Intifada. The paper identifies several discursive schemes through which Israeli state representatives purported to legitimize Israeli security policies that were harshly criticized at the time. The basic strategy is to depict and categorize Israelis as peace yearning people who relentlessly offer far-reaching compromises aiming to achieve calm, which proposals are being adamantly rejected by Palestinians whose only reaction is resort to terror. The thesis further deals with Israeli officials' reframing of the Israeli-Palestinian conflict as a part...

Diplomová práce "Analysis of the Official Israeli Discourse during the Second Intifada: Legitimization and Categorization" se zabývá zobrazením palestinského terorismu a izraelských bezpečnostních opatření během druhé intifády v diskurzu čelních představitelů izraelského státu. Čerpá přitom z prací, které vnímají jazyk nikoliv jako neutrální prostředek k popsání sociální reality, ale jako nástroj pro nastolení a udržení společenské a politické nerovnosti a dominance určitých skupin nad jinými. Tento postoj je základem epistemologického rámce následného výzkumu, který se zabývá rétorickými strategiemi, jimiž izraelští politici ospravedlňovali izraelské protiteroristické politiky po vypuknutí intifády na podzim roku 2000. Práce identifikuje několik diskursivních schémat, která měla legitimizovat tvrdě kritizovaná bezpečnostní opatření izraelského státu. Základní strategií izraelských představitelů je kategorizace na jedné straně Izraelců jakožto národa neúnavně usilující o mír, jehož velkorysé kompromisní návrhy jsou opakovaně odmítány palestinskou stranou na straně druhé, která na veškeré mírové iniciativy reaguje terorem. Práce se dále zabývá tím, jak je po útocích z 11. září izraelsko-palestinský konflikt diskursivně napojen na globální válku proti teroru vedenou Spojenými státy s cílem zajistit...