Rakouská bezpečnostní politika po roce 1989. Od neutrality k solidaritě

Abstract

Práce analyzuje rakouskou bezpečnostní politiku po roce 1989. Během studené války byla charakterizována striktní vojenskou neutralitou, po jejím konci se objevily nové možnosti spolupráce v oblasti bezpečnostní politiky a mezinárodního krizového managementu. Vedle toho se však změnily i hrozby, na které je třeba reagovat. Patří mezi ně terorismus, lokální konflikty, organizovaný zločin, nedostatek zdrojů, pandemie atd. Tyto změny se promítly do rakouských bezpečnostních doktrín, které představují způsoby, jak novým hrozbám čelit. Rakouský podíl na mezinárodním krizovém managementu dostal ve sledovaném období nový rozměr díky členství v Evropské unii (EU) a programu Partnerství pro mír, který funguje pod záštitou Severoatlantické aliance (NATO). Stávající spolupráce s Organizací spojených národů (OSN) a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) zůstala zachována a jsou patrné snahy o její prohloubení. Vnitropolitická debata ohledně členství v EU a NATO ukázala limity ve spolupráci na mezinárodním krizovém managementu a poukázala na fakt, že neutralita se stala nedílnou součástí rakouské národní identity. Dalším limitem je rozloha, lidský a vojenský potenciál Rakouska a v poslední době také nedostatek financí vynakládaných na obranu.

The thesis analyses Austrian security policy after 1989. After the end of Cold war new possibilities appeared which changed the concept of neutrality and opened door to new opportunities regarding cooperation, for example in a field of security and crisis management. Apart of this, security threats changed and forced Austria to modify its doctrine of neutrality. Membership in the European Union or in an Eastern Partnership gave new perspectives to the Austrian involvement. Contemporary collaboration with Organization for Security and Cooperation in Europe remained if not increased. Home political debate about being a member of EU and NATO showed its limits in a sense that neutrality is still something very essential to Austrian national identity. The next reason for Austria being neutral is simply that does not possess infinite amount of finance or human resources which would let domestic political elite change perception about their state neutrality.