Václav Chaloupecký. Československý historik a archivář (1882-1951)

Abstract

The aim of the presented PhD thesis is to deal with the historiographical legacy of Czech historian Václav Chaloupecký (1882-1951), the pupil of Josef Pekař and Jaroslav Goll. During the First Czechoslovak republic Chaloupecký kept the professorship of Czechoslovak history at the newly established Comenius University in Bratislava. His historiographical work has its basis in mediaevistic studies yet it also deals with the questions of contemporary history. The roots of his creativity, however, lie in poetry. Chaloupecký's work is often marked as "czechoslovakist" and positivist and due to this fact usually viewed as methodologically and ideologically obsolete. The aim of this thesis is to rethink Chaloupecký's historiographical legacy from the non-nationalistic and ideologically open minded point of view. The core of this critical approach is to show the stereotypes bound with Chaloupecký's name and last but not least to reveal the specific ideological background of Chaloupecký's work, its roots based in his individual experience with the Czech and Slovak cultural horizon and mainly in the marriage with the Slovak modernist poet Ľudmila Groeblová. The result should show a picture of life and work of a historian which was interrupted due to three breaks - The Great War, Second World War and the...

Předložená dizertační práce pojednává o životě a díle českého historika Václava Chaloupeckého (1882-1951), žáka Josefa Pekaře a Jaroslava Golla, jenž v době první ČSR působil jako profesor československých dějin na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Chaloupeckého dílo je převážně medievistické, zasahuje však také do otázek vzniku ČSR. V počátcích tvorby jej však poutala především poezie. Chaloupecký je běžně vnímán jako čechoslovakista a pozitivista, z čehož plyne i hodnocení jeho díla jako ideově i metodologicky antikvovaného. Smyslem práce proto nebylo napsat vědeckou biografii, ale spíše podrobit historiografický odkaz Václava Chaloupeckého novému přezkoumání, jež by vycházelo z pohledu méně zatíženého nacionálními a ideovými stereotypy. V práci se pokouším především ukázat, že Chaloupeckého historiografický přístup vycházel z individuálního zakotvení v českém a slovenském prostředí, zejména díky sňatku se slovenskou básnířkou Ľudmilou Groeblovou. Výsledkem by měl být obraz života a díla historika, jehož osudy byly určovány třemi cézurami - světovými válkami a komunistickým převratem roku 1948.