Megalitická architektura Menorky v rámci talayotské kultury

Abstract

Talayotská architektura vznikla na Baleárských ostrovech na konci 2.tisíciletí, jako syntéza lokální megalitické kultury doby bronzové a kulturního vlivu z centrálního Středomoří, zejména ze Sardinie a Korsiky. Jádrem talayotských staveb jsou navety a megalitické hroby, od jejichž užívání bylo upuštěno na počátku doby železné. Talayotská architektura se vyvíjela poměrně samostatně a v duchu ostrovních kultur západního Středomoří do příchodu Foiničanů, kteří na ostrovy přijeli za obchodem s drahými kovy. Ve stejné době se přestávají stavět talayoty, vrcholí výstavba svatyň a taul. Zhruba v 6.st., v době postalayotské kultury výstavba definitivně upadá a mizí během římské kolonizace.

Talayotic architecture arose on The Balearic Islands at the end of 2. millenium as syntesis of local megalitic culture of Bronze Age and cultural influence from central Mediterraen Sea, mainly from Sardinia and Corsica. The core of talayotic buildings was a naveta and megalithic tombs, whose using were abandoned just at the beginning of Iron Age. The talayotic architecture was developing on proper way in the manner of the insular cultures of occidental Mediterraen Sea until the Fenicians arrived ,in the same time the construction of talayots had declined. On the other hand the santuaries and taulas had reached their full using. Approximately in the 6 century in postalayotic period megalitic culture disapeared definitely. Last talayotic site were destroyed during Roman colonization.