Hosts and transmission of the crayfish plague pathogen Aphanomyces astaci

Abstract

The crayfish plague pathogen, the oomycete Aphanomyces astaci, has been decimating populations of European crayfish species for more than 150 years, and is therefore considered one of the 100 worst world's invasive species. A. astaci is highly specialised for a parasitic life, but it can be isolated from moribund crayfish and grown on synthetic media, as it is the case also for several other oomycetes (chapter 7). The life of A. astaci includes three basic forms: mycelium in host's tissues, and the infective units occurring in water, zoospores and cysts. All North American crayfish species tested so far have shown some resistance to A. astaci, i.e., they could carry the infection for long, serving as vectors of the pathogen. Massive sporulation from infected North American crayfish starts when the host is moulting, stressed, or dying (chapter 4). However, I could show in my experiments that some sporulation occurs even from apparently healthy and non-moulting American crayfish hosting A. astaci, so infected North American crayfish must be considered a permanent source of the infection (chapter 4). Five genotype groups of A. astaci have already been distinguished. Strains from a particular genotype group probably share the same original host crayfish species of North American origin. Nevertheless, they can...

Račí mor decimuje populace evropských druhů raků již více než 150 let, a proto je jeho původce, oomycet Aphanomyces astaci, považován za jednoho ze 100 nejhorších invazních druhů na světě. Původce račího moru je silně přizpůsobený parazitickému způsobu života. Přesto jej lze, podobně jako mnohé další oomycety, izolovat z nemocných raků a pěstovat na agarových médiích (kapitola 7). Životní cyklus A. astaci zahrnuje tři základní stádia: mycelium rostoucí v tkáních hostitelů a zoospory a cysty, což jsou infekční stádia vyskytující se volně ve vodě. Všechny dosud testované severoamerické druhy raků jsou vůči patogenu račímu moru do značné míry odolné, tj. navzdory infekci přežívají poměrně dlouho a nevykazují akutní příznaky nemoci. Proto mohou tyto druhy raků sloužit jako dlouhodobí přenašeči tohoto patogenu. K masivní tvorbě a uvolnění spor z infikovaných severoamerických raků dochází v době svlékání, nebo když jsou raci vystaveni nepříznivým podmínkám či hynou (kapitola 4). Ve svých experimentech jsem však prokázal, že ke sporulaci ze severoamerických raků dochází i mimo období svlékání, a to i když raci nejeví žádné zjevné známky nemoci. Proto musejí být infikovaní severoameričtí raci považováni za stálý zdroj nákazy (kapitola 4). Známé kmeny račího moru byly na základě genetické variability rozděleny do...