Způsobilost k právním úkonům - komparace právní úpravy v České republice a v Německu

Abstract

54 6 Závěr Problematika způsobilosti k právním úkonům ve vztahu k nezletilým se zakládá v českém a německém právu na zcela odlišných koncepcích. Původní římskoprávní základ, ze kterého i nadále vychází německé právo, byl v naší zemi opuštěn občanským zákoníkem z r. 1964 a koncepce pevných věkových hranic tak byla nahrazena koncepcí přiměřenosti právního úkonu rozumové a volní vyspělosti dítěte. České právo nestanoví věkovou hranici, pod kterou by dítě bylo absolutně nezpůsobilé k právním úkonům, což je podle mého názoru vhodnější přístup, nicméně německá právní praxe se mu brání s odvoláním na složitost dokazování existence vůle malého dítěte. Německým občanským zákoníkem se jako červená niť vine princip ochrany nezletilého (Minderjähigenschutz), naproti tomu české právo klade důraz rovněž na v německém právu potlačenou ochranu druhé smluvní strany. Rigiditu a nepraktičnost koncepce vycházející z pevných věkových hranic v německém právu překonávají ustanovení typu Taschengeldparagraph, možnost udělení omezeného generálního konsensu, ustanovení o právních úkonech nevyžadujících souhlas zákonného zástupce atd. Ochrana nezletilého, ochrana dobré víry druhé smluvní strany a zaručení principu právní jistoty, to jsou hodnoty, které se budou neustále střetávat při úvahách o vhodnosti toho či kterého řešení úpravy...