Vývoj škol pro děti s postižením až po zavedení inkluze v českém školství

Abstract

This bachelor's thesis examines the historical development of education for children with special education needs in Czech lands, empathising the transition from segregated education to the contemporary inclusive educational system. Firstly, the thesis presents changes in societal attitudes towards people with disabilities, ranging from representative approaches in antiquity, through mediaeval charity, to humanistic and enlightened efforts at integration. The second part thoroughly analyses the transformation of special education during the socialist era in Czechoslovakia, when the professional foundations for today's special education were established. Particular attention is given to the period after 1989, when the democratization of society allowed for deeper transformation of the educational system towards inclusion. The thesis critically evaluates legislative and practical changes implemented in the Czech Republic, utilizing reports from the Czech School Inspectorate analyse the effectiveness of inclusive measures. It also reflects in both the benefits and barriers of inclusion and provides recommendation for educational practice. Finally, it emphasises that inclusion is not only and educational concept but a societal challenge requiring ongoing transformation of public values and attitudes.

Tato bakalářská práce se zabývá historickým vývojem vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami v českých zemích s důrazem na přechod od segregované školství k současnému inkluzivnímu vzdělávacímu systému. Nejprve práce představuje proměny společenských postojů k lidem s handicapem od antických represivních přístupů, přes středověkou charitu až po humanistické a osvícené snahy o integraci. Zároveň detailně analyzuje transformaci speciálního školství v období socialistického Československa, kdy vznikaly odborné základy pro současnou speciální pedagogiku. Stěžejní pozornost je věnována období po roce 1989, kdy demokratizace společnosti umožnila hlubší proměnu vzdělávacího systému směrem k inkluzi. Práce kriticky hodnotí legislativní a praktické změny realizované v České republice, přičemž využívá zprávy České školní inspekce k analýze úspěšnosti inkluzivních opatření. Zároveň reflektuje jak přínosy, tak bariéry inkluze a nabízí doporučení pro pedagogickou praxi. V neposlední řadě zdůrazňuje, že inkluze není jen vzdělávacím konceptem ale celospolečenskou výzvou vyžadující kontinuální proměnu hodnot a postojů veřejnosti.