Moc: Je třeba bránit Foucaulta?

Abstract

This master's thesis is concerned with the partial issues of Michel Foucault's work in respect to his major issue, which is the concept of power. The introductory part of the thesis points out the "naive approach" of some fields of politology, in particular empirical and analytical ones, which as "the science of power" either leaves out or provides only positivist analyses. At the same time it suggests the relationship between power, discourse, exclusion and mediation, which is the key one for the whole paper. In oder to enhance the understanding of the power relations, the thesis attempts to provide insights into Foucault's thought in its complexity. Finally, his basis for understanding the power and discourse relation is interraleted with those of Ulrich Beck, which enables us to approach this relation as appears in the late modern society from a new perspective.

Práce se zabývá dílčímy tématy v práci Michela Foucaulta a to především s ohledem na téma, které podle Foucaultových slov "reaguje mezi řádky jeho knih, jakoby napsáno citronovou šťávou", tedy téma moci. V úvodu práce poukazuje na "naivní postoj" některých (zejména empiricko analytických) odvětví politologie, která jakožto "věda o moci" častokrát téma moci nechává stranou, či se omezuje na pozitivistické analýzy. Je zde naznačen pro celou práci klíčový vztah moci, diskursu, vyloučení a zprostředkování, který strukturuje celou další úvahu. A to jednak v rovině estetické a etické - je totiž otázkou "jak máme vlastně psát", když "myšlení" (diskurs, řeč) je "násilím", je prodchnuto mocí a dále pak v rovině kritické (co je relevantní kritika v době "nepřehlédnutelnosti"). K tomu abychom ale lépe porozuměli mocenským vztahům, je třeba provést rozsáhlý exkurs do myšlenkového světa M. Foucaulta, který je obsahem dalších kapitol (s přihlédnutím k dalším autorům a komentářům). V závěru se práce zabývá, pro její již v tomto stavu možná přehnanou obsáhlost (avšak jak podotýká P. Sloterdijk, je vždy lepší pedantství, než rozvolněnost kritiky), alespoň v náznacích spojení východisek M. Foucaulta a U. Becka. Toto spojení totiž přináší mnoho nových pohledů na téma vztahu moci a diskursu v pozdně moderní společnosti.