Původní zkušenost v myšlení Maurice Blanchota

Abstract

Cílem této práce je představit svérázné pojetí umění a jeho zkušenosti, které ve svém díle rozvíjí francouzský spisovatel a kritik Maurice Blanchot na konci čtyřicátých a v první polovině padesátých let dvacátého století. V tomto období u Blanchota vrcholí snaha zachytit literaturu, popřípadě umění jako takové, ve vztahu k "původní zkušenosti". Umělecké dílo, které má v původní zkušenosti svůj zdroj, je vyčleněno z běžné zkušenosti zasazené do rámce struktur světa. Umělecké dílo pak není pochopeno jako forma podílející se na uskutečňování světa, ale jako výsledek extrémní zkušenosti poukazující vně každého světa.

The aim of this work is to present the original concept of art and its experience, which a French writer and a critic Maurice Blanchot described in his work at the end of the 1940's and at the beginning of the 1950's. At this time an effort to depict literature, or art in relation to the Original experience culminates in Blanchot's work. A work of art which has its origine in the Original experience is not incorporated into structures of the world. A work of art in this sense is not a form which is to be contemplated or understood. Art connected to the Original experience is perceived like "the exile of truth". The first part of this study deals with several features of the experience of art. First of all a level is defined, by creating the distinction between the concepts of Solitude in the World and Essential Solitude, into which art and its experience belongs. Afterwards, the primary relation for a writer - relation to "qui s'ecrit" is stated. Écriture (writing) does not represent activity here, it is revealed in its pasivity as "interminable, incessant". The writing points at the most essential feature of this level: specific time character. In this time a radical transformation of the subject, its interests and its objects happens. The last chapter of the first part is directed to the concept of Image,...