Mezi faktem a fikcí. K dokumentárním postupům ve vybraných dílech Alěse Adamoviče

Abstract

The thesis focuses on mutual blending of the factual and the fictional writing in the work of a Belarusian author Ales Adamovich. Regarding the choice of the analyzed works, two of them (Out of the Fire, 1975; Leningrad Under Siege, 1981) are identified as documentaries in the paratexts. These two works consist of recorded oral testimonies. The other two analyzed works (Khatyn, 1972, The Chasteners, 1981) are fictions, incorporating, however, several authentic documents. Using these works as examples, the thesis illustrates how the (hypothetical) borders between the fact and fiction are blurred and trespassed. The first, literary-historical part will briefly summarize the main concepts of the relationship between art and reality in the Soviet area, beginning with the Formalists and their interest in genre innovations, and concluding with an accent on the individual reader reception of Lidiya Ginzburg and Pyotr Palievsky. The plural aspect is implicitly reflected also in the second part of the thesis, focusing on Adamovich's thinking about the notion of truthfulness in literature. At this point, there is also a related theme of the impact of the genre tradition on the reception of the text. Also in the author's view, the role of the reader seems to be crucial. In the description of the receptive...

Diplomová práce se zabývá vzájemným prostupováním faktuálního a fikčního psaní v díle běloruského prozaika Alěse Adamoviče. Analyzována jsou dvě díla označovaná v paratextech jako dokumentární (Moje ves lehla popelem, 1975; Kniha o blokádě, 1981), jež jsou složená ze zápisů orálních svědectví, a dvě díla románová, inkorporující řadu autentických dokumentů (Návrat do Chatyně, 1972; Katani, 1981). Na příkladu těchto textů práce ukazuje, jak jsou (hypotetické) hranice mezi faktem a fikcí v jednotlivých dílech stírány a překračovány. První, literárněhistorická část práce stručně shrnuje hlavní koncepce vztahu mezi uměním a skutečností v sovětském prostoru, počínaje formalistickou školou a jejím zájmem o žánrové inovace a konče důrazem na individuální čtenářskou recepci u Lidije Ginzburgové a Pjotra Palijevského. Tato pluralita se odráží nepřímo i ve druhé části práce, věnované Adamovičovu uvažování o pojmu pravdivosti v literatuře; s tím je spojena otázka vlivu žánrové tradice na recepci díla. I v autorově myšlení se ukazuje role čtenáře jako ústřední; pro popis recepčního aktu je využit Lessingem rozpracovaný koncept klasické katharsis, jenž umožňuje poměrně přesný popis procesuality recepce daných textů. Třetí a poslední část práce je zaměřena na interpretaci vybraných děl se zřetelem k tomu, jakou...