Zásada Nemo tenetur se ipsum accusare v trestním procesu

Abstract

Labor deals with the application of the principle of non-coercion to self-accusation in criminal proceedings, not only in the Czech Republic but also in other European countries and the USA. Partial results are obtained in particular by analyzing the case law of the European Court of Human Rights, the Constitutional Court of the Czech Republic and, not least, the work presented the views of the experts in the criminal process. Application of that principle is examined from different angles using various procedural acts when the argument was the same judgments inferred line between permissible and impermissible coercion from authorities involved in criminal proceedings. This limit is characterized by the activity of the accused to self- accusation, to which the accused may not be compelled under the threat of sanctions. The thesis deals with the historical development of the principle, its enactment in the valid law, but mainly with its application in the criminal proceedings. The application of this rule is examined not only for various types of testimony in criminal proceedings, but also for further evidence and procedural acts in criminal proceedings (recognition, issue / removal of the subject, identification, use of agent), as well as criminal prosecution of legal entities. The "nemo tenetur se...

Práce se zabývá problematikou aplikace zásady zákazu donucování k sebeobviňování v trestním procesu a to nejen v České republice, ale i v dalších evropských státech a USA. Jednotlivé poznatky jsou získávány zejména analýzou judikátů Evropského soudu pro lidská práva, nálezů Ústavního soudu ČR a v neposlední řadě jsou v práci prezentovány názory významných osobností trestního procesu. Aplikace zmíněné zásady je zkoumána z různých úhlů při využívání různých procesních úkonů, kdy z argumentace uvedených soudních rozhodnutí byla dovozena hranice mezi přípustným a nepřípustným donucením od orgánů činných v trestním řízení. Tato hranice je charakterizována aktivitou obviněného k sebeobviňování, ke které obviněný nesmí být pod hrozbou sankce donucován. Práce pojednává o historickém vývoji zásady, jejím zakotvení v platném právu, ale hlavně o uplatnění v trestním procesu. Zkoumána je aplikace tohoto pravidla nejen na různé druhy výpovědí v trestním řízení ale i na další důkazní prostředky a procesní úkony v trestním řízení (rekognice, vydání/odnětí věci, identifikační úkony, použití agenta) a to i vztahu k trestnímu stíhání právnických osob. Zásada "nemo tenetur se ipsum accusare" je nepochybně jedno ze základních pravidel trestního procesu v České republice i ostatních demokratických státech. Lidstvo ji...