Resonance and Self-resonance: Gilles Deleuze's Involuntary Memory in Marcel Proust and Samuel Beckett

Abstract

The main focus of my thesis will aim at a contrast between two works. On one hand, it will be Marcel Proust's heptalogy A la recherche de temps perdu (1913) as viewed by Gilles Deleuze, on the other, Samuel Beckett's trilogy Molloy (1951), Malone meurt (1951) and L'Innommable (1953). The contrast will be dissected through the prism of Deleuze's notion of involuntary memory which he derives out of his analysis of Proust's narrative. Hence the thesis will investigate the involuntary memory and its signs of reminiscence and resonance in Beckett's hands, which will be compared with their distribution in Proust, for the different aspects of the involuntary, which reveals the schizoid narrator in both Proust and Beckett, may correspond with Deleuze's redefinition of essence of truth that is characterized by its primordial schizophrenic setting. Therefore, it will be indispensable to point out how varied the involuntary memory and signs of reminiscence and resonance in their narratives are. The structure of the thesis will consist of four main parts. In order to introduce the readers with the theory of Gilles Deleuze, the first chapter will include the introduction into Deleuze's redefinition of essence of truth - as a response to that, the second will exemplify its revelation in the work of art. In other words,...

Má bakalářská práce se zaměří na kontrast mezi dvěma díly. Na jedné straně bude figurovat heptalogie A la recherche de temps perdu (1913) Marcela Prousta, a to především její interpretace v podání Gillesa Deleuze, a na té druhé trilogie Samuela Becketta sestávající se z knih Molloy (1951), Malone meurt (1951) a L'Innommable (1953). Podobnost i rozdíl mezi těmito díly bude zkoumán skrz prisma Deleuzeova pojetí mimovolné paměti, které vychází z jeho analýzy Proustových narativů. Má práce si vezme za úkol prozkoumat mimovolnost, a znaky reminiscence a resonance, tak, jak s nimi nakládá Beckett, což bude komparováno s jejich distribucí v Proustovi, neboť ony kontrastní aspekty mimovolnosti, jež poodkrývají schizoidního vypravěče u obou zmíněných autorů, souvisejí s Deleuzovou redefinicí tradičního smýšlení o podstatě pravdy, kterou Deleuze charakterizuje prazákladním schizofrenním nastavením. Proto bude nutné vypíchnout odlišné variace na termíny mimovolné paměti, a znaků reminiscence a resonance, v každém z těchto děl. Práce bude rozdělená na čtyři hlavní části. Abych čtenáře řádně zasvětil do teorie Gillesa Deleuze, obsahem první kapitoly bude úvod do jeho redefinice konceptu pravdy - oproti tomu druhá se bude zabývat způsobem odhalení její podstaty v uměleckém díle, a to konkrétně na příkladech této...