Afekt, výraz, performance: Transformace melodramatického excesu v díle Wernera Schroetera

Abstract

This diploma thesis deals with various possible ways in which the formalized expression of emotions that is characteristic of the melodramatic mode can be reinterpreted in the context of experimental cinema, with the work of the director Werner Schroeter being used as a main (but not exclusive) example. The main argument is based on two interrelated ideas. First, the melodramatic mode as a genre-bending category offers a wide repertory of stylistic features designed to express extreme emotional states or situations which can be encompassed by the term "melodramatic excess". This type of excess manifests itself most visibly in moments of intense passion when the plot breaks down and freezes in a static or symbolic arrangement, either through close-up or tableau vivant. All attention is thereby focused on the heroes' gestures and poses which express their emotional state face to face with an intense situation for which they cannot yet find an adequate response. Second, certain experimental films manage to transform the melodramatic excess through "expressive and performative operations" with filmic space, time and bodies, turning the exterior representation of emotions into the immanent expression of affects. In this case, affect is understood as a certain variation of emotions which demonstrates the...

Tato diplomová práce se zabývá možnými cestami, jakými lze stylistická vyjádření emocí v melodramatickém modu reinterpretovat v kontextu experimentálního filmu, (nejen) na příkladu tvorby režiséra Wernera Schroetera. Východisko tvoří dvě vzájemně provázané myšlenky. Zaprvé, melodramatickému modu jakožto nadžánrové kategorii je vlastní specifický exces, určitý repertoár výrazových prostředků sloužící k vyjádření krajních emocionálních stavů či situací. Tento druh excesu se typicky uplatňuje v momentech intenzivního vzplanutí, kdy děj ustrne ve statickém a symbolickém uspořádání buď skrze živý obraz, nebo detail tváře, a vše se soustředí na gesta a pózy hrdinů, již situaci vstřebávají, ještě než jsou schopni adekvátně zareagovat. Zadruhé, určité experimentální snímky dokážou tento exces pomocí tzv. expresivních a performativních operací s prostorem, časem a tělesností přeměnit z roviny exteriorizace rozpoznatelných emocí do podoby afektivní. Afekt lze přitom chápat jako určitý druh ozvláštnění emocí, jenž vyjevuje, jakým způsobem se těla zasažená patosem mohou měnit, aniž by se ustálila v rozpoznatelných gestech či symbolech. Mezi melodramatickým excesem a afektem (či šířeji afektovou teorií) lze potom rozehrát tzv. dvousměrný pohyb: na jedné straně existují experimentální filmová díla, která...