Correlation of abiotic proxies in Holocene lacustrine sediments of Peri-Atlantic Arctic

Abstract

The peri-Atlantic Arctic, one of the most sensitive components of the Earth climate system, experienced pronounced climatic fluctuations during the Holocene. Several external forcings were considered responsible for these variations, including decline of insolation on the Northern Hemisphere, changes in distribution of land ice mass, explosive volcanism, or changes in atmospheric and oceanic circulation. In order to explore the driving mechanisms of the peri-Atlantic Arctic environmental variability, three sites located in different parts of the region were selected for palaeoenvironmental reconstructions with focus on extracting the climatic information. With this intention, sedimentary cores from i) Lake Garmaksla, Central Svalbard, ii) Jarfjorden, northeastern Norway, and iii) Kobbefjord area, southwestern Greenland, were retrieved and subjected to multi-proxy investigation. The absolute chronostratigraphic framework was established by comprehensive radiocarbon (14 C) and short-lived radioisotopes (210 Pb, 137 Cs) dating. Further analyses include measurements of magnetic susceptibility, grain size distribution, element composition by means of X-ray fluorescence (XRF), and elements bound to organic matter, i.e. organic carbon, nitrogen, sulphur and biogenic silica. The relationships between the...

Peri-Atlantská Arktida je jednou z nejcitlivějších součástí klimatického systému Země a zaznamenala významné klimatické výkyvy během holocénu. Tyto fluktuace byly vysvětlovány řadou vnějších vlivů, včetně poklesu insolace na severní polokouli, změn v rozložení pevninských ledovců, vulkanismu či změn atmosférické a oceánické cirkulace. Pro lepší pochopení řídících mechanismů, které ovlivňují přírodní variabilitu v peri-Atlantské Arktidě, tři navzájem vzdálené lokality byly vybrány k paleoenvironmentální studii se zřetelem na získání klimatické informace. Za tímto účelem byla odvrtána tři sedimentární jádra z lokalit i) jezero Garmaksla, v centrálním Svalbardu, ii) záliv Jarfjordem, severovýchodní Norsko, iii) oblast Kobbefjord, jihovýchodní Grónsko. Tyto sedimentární sekvence byly podrobeny vybraným abiotickým analýzám. Absolutní chronostratigrafie byla určena pomocí datování 14 C a izotopy s krátkým poločasem rozpadu 210 Pb a 137 Cs. Další analýzy zahrnovaly měření magnetické susceptibility, zrnitostního složení, prvkového složení pomocí rentgen- fluorescenční spektrometrie a organogenních prvků uhlíku, dusíku, síry a biogenního křemíku. Vztahy mezi jednotlivými proxy v rámci jednoho jádra, v rámci zájmové oblasti a konečně s ostatními rekonstrukcemi v regionu byly zjištěny pomocí explorační...