K problematice italského cantare
On the issue of the Italian cantare
rigorózní práce (UZNÁNO)
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/8751Identifikátory
SIS: 27642
Kolekce
- Kvalifikační práce [23774]
Autor
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Italština
Katedra / ústav / klinika
Ústav románských studií
Datum obhajoby
28. 2. 2007
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Uznáno
Ve čtrnáctém století se v italské literatuře prosazuje žánr zvaný cantare. Do češtiny bychom tento výraz mohli překládat jako "zpěv" nebo "píseň", pro přehlednost se však přidržíme italského termínu, který je žánrově určitější. Cantare jsou epické skladby v oktávách, tradičně považované za primárně určené k recitaci na náměstích, ať už pěvcem z povolání či básníkem samým. Recitátor je v italštině nazýván cantastorie či cantambanco. Textů cantare je řádově několik desítek, diskutováno je jich cca čtyřicet. Cantare j sou většinou skladby anonymní, u některých však autora známe (Antonio Pucci či Niccolo Cicerchia). Rozsahem se značně liší. Známe cantare o jednom zpěvu (např. Bruto Británský či Paní Lionessa), o dvou zpěvech (Krásný Gherardino, Radostná panna), Pucciho Královnu z Východu o čtyřech zpěvech, ale také cantare Orlando o jedenašedesáti zpěvech. Délka zpěvů je variabilní. Dalším společným formálním rysem cantare je vzývání nebeských mocností na začátku zpěvu. Uvědomíme-li si délku některých cantare (zejména tzv. cantare cyklickýchOrlando, Spagna, ... ), musíme se nutně tázat, zda určení k recitaci na náměstích je opravdu charakteristika společná pro celý žánr. Je velmi pravděpodobné, že z některých cantare deklamoval cantastorie jen určité vydělitelné epizody. Domnívám se, že cantare byla v...