Disillusion in Ian McEwan's 21st century Novels

Abstract

(česky) Diplomová práce se zabývá deziluzí v dílech současného spisovatele Iana McEwana, a to zejména v jeho románech z jednadvacátého století. Práce zkoumá, jak McEwan dosahuje efektu deziluze u čtenáře, jak pracuje s tradiční narací a čtenářovým očekáváním a jakým způsobem manipuluje se čtenářem prostřednictvím nespolehlivého vypravěče v knihách Pokání (2001) a Mlsoun (2012), zobrazením sebeklamu v dílech Sobota (2005) a Solar (2010) a zachycením mezilidského i intrapersonálního nedorozumění v románech Na Chesilské pláži (2007) a Myslete na děti! (2014). Díla jsou analyzována metodou kritického čtení a interpretována v rámci hermeneutického přístupu v kombinaci s Iserovou teorií o čtenářově zkušenosti, s přihlédnutím k Foucaultově definici diskurzu a k některým obecně přijímaným tezím z psychologie. Výsledkem analýzy je závěr, že Ian McEwan používá deziluzi ve svých románech jako nástroj, jehož prostřednictvím se snaží povzbudit čtenáře ke kritickému zhodnocení svých předsudků o světě, navyklých vyprávěčských konvencí a sebereflexi, a zároveň vybízí čtenáře k diskuzi o tom, jakou narativní roli čtenář připisuje sobě a lidem kolem sebe. Tím, že vybízí čtenáře k vytvoření určité představy očekávaného rozuzlení příběhu, které je vzápětí rozvráceno, poukazuje Ian McEwan na to, že čtenář je uvyklý na...

(in English): The focus of this diploma thesis is disillusion in the works of the contemporary novelist Ian McEwan, particularly in his twenty-first century novels. The thesis analyses the disillusionment of the reader based on McEwan's work with traditional narratives and the reader's expectations, which is achieved through the employment of the unreliable narrator in Atonement (2001) and Sweet Tooth (2012), depiction of self-deception in Saturday (2005) and Solar (2010), and the misunderstanding on the interpersonal and intrapersonal level in On Chesil Beach (2007) and The Children Act (2014). The analysis uses the method of close reading and critical evaluation through the hermeneutic process in combination with Iser's theory about the reader, Foucault's definition of discourse and some generally accepted ideas based on psychology. The analysis reveals that Ian McEwan uses disillusion in his novels as a device through which he tries to encourage the reader to critically evaluate the reader's preconceptions about the world, the conventional narratives, and the roles the reader ascribes to him/herself and to the society around him/herself. By allowing the reader to build his/her expectations of the story's denouement and then crushing them, McEwan points out the reader's routine regarding a given...