Spelling pronunciation in Early Modern and Present-Day English

Abstract

Tato práce se zabývá tématem spelling pronunciation, tedy výslovností podle pravopisu, termínu zavedeného Emilem Koeppelem v roce 1901. Mezi lingvisty panuje několik základních premis. Za prvé se jedná o vztah mezi fonémem a jeho grafickou reprezentací, která je v angličtině poněkud problematická. Toto se týká především samohlásek, avšak i mnohých konsonant, které mohou mít mnohdy více realizací, jako například digraf <ch>, který může mít realizaci [ʃ], [tʃ], nebo [k]. Zároveň panuje domněnka, že spelling pronunciation je procesem řízeným principem analogie. Rovněž se má za to, že spelling pronunciation se mnohem pravděpodobněji vyskytuje v méně obvyklých a méně častých slovních strukturách a nebo ve slovech, která mají menší "orální tradici". Z historického hlediska pak spelling pronunciation souvisí velmi úzce s etymologickými přepisy. Jedna z hlavních premis je, že výslovnost podle pravopisu má své kořeny v obecně panujícím přesvědčení, že "správná" výslovnost se má co nejblíže podobat psanému jazyku, což je s největší pravděpodobností dílem ortoepistů z 18. století a výsledek standardizace anglického psaného jazyka. Ačkoliv se o spelling pronunciation ví poměrně mnoho, žádná vědecká stať z dostupných zdrojů se doposud nezabývala jevem do dostačující hloubky. Cílem této práce je probádat...

This paper deals with spelling pronunciation, a term coined by Emil Koeppel in 1901. Scholarly discussions provide several implications. Firstly, it is the relationship between phonemes and their graphic representation. In English, the phoneme-grapheme relations are in disbalance. This applies especially to vowels but also to several consonants, where digraphs, for example, are mostly ambiguous and very dependent on surroundings. A typical example of the poor grapheme-phoneme relations is represented by <ch>, which can be either [ʃ], or [tʃ], or even [k]. At the same time, spelling pronunciation is also regarded as a process of language change and it is believed that spelling pronunciation is also governed by analogy. It is generally believed by scholars that spelling pronunciation is more likely to occur in unusual structures or in words which have weaker 'oral tradition'. From the historical perspective, spelling pronunciation is very related to etymological respellings. One of the main premises is that spelling pronunciation is rooted in the notion that pronunciation should reflect spelling, which was most likely introduced and induced by 18th century orthoepists and standardisation of English spelling. Although much has been written about spelling pronunciation and its relations, no paper so...