Mediální proměny Pepiny Rejholcové

Abstract

Práce reflektuje jednu z nejoblíben jších fiktivních postav první poloviny t icátých let, Pepiny Rejholcové. Pepina Rejholcová, jejímž autorem je významná osobnost eské komiksové tvorby František Voborský, se v eském tisku objevila na p elomu dvacátých a t icátých let - nejprve jako vedlejší postava humorných novinových kresbi ek i ilustrací k populárním pís ovým text m. Záhy poté však pronikla na plátna kin, stránky d tských knih, i do d tských pokoj v podob hra ek a cucacích bonbon . Prom ny kresebného archetypu, které tento pohyb mezi rozli nými médii vyvolal, jsou centrem zájmu této práce. V tomto kontextu jsou sledovány aspekty intermediality a transmediality, a to jak v konkrétním, tak v obecném významu. Sledováno je p edevším to, nakolik se m ní p vodn kreslená postava, zdali dochází k prom nám obsahu sd lení, narativních vzorc a pojetí humoru. V širším kontextu je práce p ísp vkem k tematice projev mediální integrace po stránce institucionální i obsahové. Práce je len na do p ti ástí a záv ru. První ást nasti uje teoretická východiska, druhá ást je v nována podob Pepiny Rejholcové, t etí je v nuje jejím mediálním prom nám a reprezentacím, tvrtá podstat charakteristického humoru a pátá dopl uje historický kontext.

The work reflects one of the most popular fictional character of the first half of the 1930s, Pepina Rejholcová. Pepina Rejholcová, whose author Frantisek Voborsky, an important personality of Czech comics, has appeared in the Czech press at the turn of the 1920s and 1930s - first as a side character of humorous drawings or illustrations for popular song lyrics. Soon after, she reappeared on the silver screen, on pages of children's books, or in children's rooms in the form of toys and sweets. The transformations of the originally illustrated archetype caused by the switch among the various media are the center of interest for this work. In this context, the aspects of intermediality and transmediality are examined, both in special and general terms. It is mainly the extent to which the originally cartoon character changes, and whether the content of the message, the narrative patterns and the concept of humor is changing as well. In broader context, the work is a contribution to the theme of media and institutional integration. The work is divided into five parts and a conclusion. The first part outlines the theoretical viewpoints, the second part is devoted to Pepina Rejholcova's character, the third part reflects media representations, the fourth discusses essential characteristics of typical...