Kierkegaard a kniha Kazatel: vztah poznání a skepse

Abstract

The presented philosophical-anthropological interpretation seeks to examine the phenomenon of "the image of humanity" (the becoming of Self) and consequently to study the human condition defined as "man longing for knowledge", all from a Christian perspective. After a thorough overview of the development of the Skeptical tradition in the history of philosophy, the two subjects of study will be interpreted, phenomenologically and exegetically, based on various texts from the Danish existencialist Søren Kierkegaard and the Old Testament book Ecclesiastes. The following comparison will enable us to see the parallel between knowledge and doubt in both of the authors' works. We shall come to a conclusion that there is an exponential relationship between knowledge and doubt: the more knowledge there is, the more doubt arises. During this interpretation, the aim will also be to trace the origin of doubt, while using the story of creation from the book of Genesis as the foundation for our study. Doubt, as we shall notice, entered the world accompanied by sin (in the form of consciousness) after Adam and Eve ate from the tree of the knowledge of good and evil. This moment was crucial, for man committed a qualitative leap from innocence to the state of sin. Therefore, man is situated in between two extremes...

Předmětem této filosoficko-antropologické interpretace je fenomén křesťanského obrazu lidství (neboli "stávání se sebou samým") a studium člověka jako bytosti toužící po poznání, opět z křesťanské perspektivy. Po načrtnutí tradice skepticismu v průběhu dějin filosofie bude námi studované téma fenomenologicky a exegeticky zkoumáno ve spisech dánského existencialisty Sørena Kierkegaarda a ve starozákonní knize Kazatel. Následná komparace daných textů nám umožní spatřit paralelu mezi poznáním a skepsí u obou autorů. Uvidíme, že mezi poznáním a skepsí existuje přímá úměra: čím více narůstá vědění, tím více se vynořují pochybnosti. Během interpretace se zaměříme i na genezi pochybnosti a za tímto účelem nám jako podklad poslouží mýtus o stvoření světa z První Mojžíšovy. Pochybnost totiž do světa vstoupila spolu s hříchem (ve formě vědomí) po pozření plodu ze stromu poznání dobrého a zlého. V tomto momentě pro člověka nastal kvalitativní skok ze stavu nevinnosti do stavu hříšnosti. Zjistíme tak, že člověk je takříkajíc napjat mezi dvěma extrémy (konečnosti a nekonečnosti) a cesta ke stávání (záměrně je použito nedokonavého slovesa) se autenticky žijícím křesťanem je pouze prostřednictvím paradoxní víry a upřímné lítosti v religiózním existenčním stádiu, která dokáže transformovat negativní (zdánlivě...