Konec víry ve světla hořící v Anglii: Proměna pozice Británie na české mentální mapě v roce 1938

Abstract

Západní zahraničně politická orientace první československé republiky se odvíjela od dlouhodobé snahy vymanit se z německého mocenského orbitalu a od okolností jejího vzniku v roce 1918. Obecně přijímaný narativ o přátelství Francie a Británie vyústil po podepsání Mnichovské dohody 30. září 1938 v hluboký mentální otřes, v jehož důsledku došlo k novému přeorientování českých zemí na Východ. Cílem této diplomové práce je postihnout tento náhlý obrat prostřednictvím zachycení proměny obrazu Británie jako jednoho z nejdůležitějších meziválečných spojenců v inkriminovaném roce zlomu. Diskurzivní analytická metoda je aplikována na vybrané články tří periodik jako zástupců tří meziválečných ideologických proudů. Jedná se o Lidové noviny, konstruující obraz ovlivněný zahraničně-politickou orientací Hradu, Venkov jako tiskovou tribunu nejsilnější meziválečné politické strany a Rudé právo jako producenta obrazu nekonformního.

Western orientation of the interwar Czechoslovak foreign policy was based on a longterm effort to extricate the territory from a German sphere of influence and on the circumstances of its formation in 1918. A generally accepted narration about the friendship of France and Britain resulted in a deep mental shock after the messages about the signing of the Munich Agreement reached Czechoslovakia on the 30th of September 1938. Consequently, Czechoslovakia reoriented itself towards East. The aim of this diploma thesis is to capture this sudden turn through an analysis of the British image in selected Czech journals. Britain is in this regard examined as one of two most important interwar allies of Czechoslovakia. Discoursive analysis is applied to articles appearing in three periodicals, which represent three interwar ideological groups. Namely, the diploma thesis works with Lidove noviny, which were constructing an image influenced by the foreign policy orientation of the Castle, Venkov, which acted as a press agency of the most powerful political party, and Rude pravo, whose editorial line was comparatively noncomformist and thus represents a desirable alternative.