Valence a slovosled. Psychologická slovesa v současné nizozemštině

Abstract

Cílem práce je pokusit se najít odpověď na otázku, zda a do jaké míry ovlivňuje valence psychologických sloves slovosled v nizozemské větě. Valencí se rozumí schopnost slovesa vázat na sebe jiné větné členy tak, aby vznikla gramaticky správná věta. Bereme však v potaz nejen syntaktickou, ale i sémantickou stránku valence. Jinými slovy nás nezajímá pouze počet aktantů, které sloveso váže, ale také jejich sémantické vlastnosti. Zaměřujeme se na střední část nizozemské věty (tzv. "middenstuk"), což je úsek mezi dvěma větnými póly. První pól je tvořen slovesem v určitém tvaru ve větě hlavní, nebo spojovacím výrazem ve větě vedlejší. Druhý pól tvoří v hlavní větě sloveso nebo slovesa v neurčitém tvaru, ve větě vedlejší pak sloveso v určitém tvaru, popř. spolu se slovesem či slovesy v neurčitém tvaru. V odborné jazykovědné literatuře se poukazuje na to, že ve střední části některých nizozemských vět stojí nominální podmět za nominálním předmětem přímým nebo nepřímým, což vybočuje z běžného slovosledu, tj. postavení podmětu před předmětem. Většina sloves, která na sebe na základě své valence takové podměty a předměty váže, patří do kategorie tzv. psychologických sloves. Tato slovesa vyjadřují situaci, kdy u živé bytosti dochází ke změně duševního stavu. Z analýzy vět obsahujících psychologická slovesa...

This research aims to find out whether and to what extent the valency of psych-verbs influences the word order in the Dutch sentence. Valency is defined as the ability of a verb to bind a number of elements in order to form a grammatically correct sentence. However, valency has to be seen not only from the syntactic, but also from the semantic point of view. In other words, we are not only interested in the number of elements a verb requires, but also in the semantic features of these elements. It has been noted by a number of linguists that certain verbs allow for the nominal subject to be placed behind the nominal direct or indirect object in the middle field of the Dutch sentence, i.e. between the finite verb and the final verb cluster in the main clause or between the complementizer and the verb cluster in the subordinate clause. This is contrary to the tendency to put nominal subject before the nominal object in the middle field. Most of the verbs described to behave in this manner are called psych-verbs or psychological verbs. These verbs refer to a situation in which an animate entity is subject to a change of psychological state. The analysis of sentences with psych-verbs has shown that animacy is the most important factor to influence word order in the middle field, followed by the...