Art of Self-Deception: Unreliable Narration and Its Motivation in Kazuo Ishiguro's An Artist of the Floating World and The Remains of the Day

Abstract

Cílem této práce je analýza nespolehlivého vyprávění a jeho motivace ve dvou románech Kazua Ishigura, Malíř pomíjivého světa (1986) a Soumrak dne (1989) s využitím taxonomií Zuzany Foniokové a Jamese Phelana a Mary Patricie Martin. Ve své teoretické části tato práce zkoumá koncept nespolehlivosti v současné naratologii, dále studuje sebeklam a paměť, dva fenomény, jejichž pochopení je nezbytné pro správnou interpretaci nespolehlivého vyprávění v obou zmíněných románech. Praktická část této práce obsahuje analýzu textových signálů nespolehlivosti, která slouží jako důkaz komplexonosti Ishigurových narativních strategií. Shrnutím této práce je, že vyvrcholení obou textů spočívá v porozumění, respektive vyslovení vlastního sebeklamu, který je primárním zdrojem jejich nespolehlivosti. KLÍČOVÁ SLOVA Kazuo Ishiguro, nespolehlivé vyprávění, sebeklam, paměť, Malíř pomíjivého světa, Soumrak dne

The purpose of this thesis is to analyse unreliable narration and its motivation in the two novels by Kazuo Ishiguro, An Artist of the Floating World (1986) and The Remains of the Day (1989) using the taxonomy of Zuzana Fonioková and James Phelan and Mary Patricia Martin. In its theoretical part, this thesis explores the concept of unreliability in contemporary narratology, furthermore, it studies self-deception and memory, two phenomena essential for understanding the motivations for unreliable narration. The practical part consists of an analysis of the textual signals of unreliability, which proves the complexity of Ishiguro's narrative strategies. The thesis concludes that the climax of both the novels is created through the spelling out of the narrators' self-deception, which is the cause of their unreliability in the first place. KEYWORDS Kazuo Ishiguro, unreliable narration, self-deception, memory, An Artist of the Floating World, The Remains of the Day