K problematice neosobního vyjadřování s přihlédnutím k situaci v italštině, francouzštině a češtině

Abstract

This study deals in a synthetic way with the problems of impersonal expressions and of the concept of impersonality in linguistics both on the general level and with a special regard to the Italian, French and Czech languages which represent the basic source of examples used to illustrate the phenomena described. First, the author considers on which principles is based the phenomenon of impersonality and which are the ontological grounds of impersonal expressions. This consideration results in the statement that the problem is based on different criteria that have in common the principle of negation of the concept person. The person is considered from different points of view: on one hand as a human beiing at the referencial level, on the other hand as a grammar cathegory (first, second and third person) and, in particular, as a personal agent. In accordance with this assertion the impersonal expressions are all types of expressions that do not serve to express the concept of person regarded from any criterion mentioned above. The whole of these means and linguistic elements include, besides the impersonal verbs that indicate natural phenomena and processes represented in the same way, the expressions that are impersonal by their grammatical structure and different expressions in which the impersonality...

V práci nazvané "K problematice neosobního vyjadřování s přihlédnutím k situaci v italštině, francouzštině a češtině" se autor snaží syntetickým způsobem přiblížit problematiku neosobního vyjadřování jak na obecné úrovni, tak s přihlédnutím k uvedeným třem jazykům, jež představují základní jazykový materiál, na němž se pokouší demonstrovat popisované jevy a ozřejmit dané hypotézy. Jako zdroj excerpt slouží současný tisk, odborné a popularizační publikace jakož i beletrie a v neposlední řadě internet. Nejprve se zabývá podstatou neosobnosti a neosobního vyjadřování z ontologického hlediska a dospívá k názoru, že prostředky neosobního vyjadřování vycházejí z několika základních kritérií, jež jsou založeny na společném principu negace pojmu "osoby". Osoba je zde nazírána jednak jako člověk na referenční úrovni, jednak jako gramatická kategorie slovesné osoby (přičemž obě tato hlediska spolu souvisejí), jednak jako personický konatel. Neosobní výrazy jsou pak takové, jež nevyjadřují osobu pojatou na základě výše uvedených kritérií. Kromě predikátů vyjadřujících neživé procesy a přírodní jevy (tj. sloves neosobních v úzkém slova smyslu) sem jsou zařazeny i výrazy, jež jsou neosobní především tím, že mají formální gramatickou stránku neosobních vět, dále různé deagentní prostředky, u nichž neosobnost spočívá v...