Konvergence filmu a architektury. Případ Prahy

Abstract

Tato disertační práce je věnována mapování prozatím neukotvené praxe konvergence filmu a architektury ve veřejném městském prostoru a to na pozadí myšlenky relokace pohyblivého obrazu. Vzhledem k tomu, že se jedná o interdisciplinární praxi, na jejíchž podobách a fungování se podílí řada dynamik, je výchozí filmová perspektiva doplněna o související témata z oblasti architektury, veřejného městského prostoru, uměleckého provozu i užitého umění včetně reklamní praxe. Široký záběr předmětu této práce je usměrněn úzce lokalizovaným výzkumem zaměřeným na pražskou situaci od devadesátých let dvacátého století až do roku 2010. Kapitoly věnované diskursivnímu poli tvoří společně s případovou studií vrstevnatou zprávu o stavu této specifické mediální praxe, jejíž projevy podléhají rychlému poločasu rozpadu, jenž značně limituje možnosti archivace. Struktura případové studie se odvíjí od vlastního klasifikačního rámce a přibližuje se "katalogovému" formátu, v němž byla určující série otázek kdo, kde, kdy a jak se na dané filmově-architektonické konvergenci podílel. Ačkoli byl sledován určitý časový výsek, nezůstal oproštěn od vazby k předchozím praxím, historickým situacím i konkrétním osobnostem, jejichž odkaz rezonuje také v soudobých projevech filmově-architektonických konvergencí. Archivačně-dokumentační rovinu...

This dissertation examines the as yet untethered practice of the convergence of film and architecture in public municipal spaces against the backdrop of the idea of the relocation of the moving picture. Since this is an interdisciplinary practice whose forms and operations are influenced by a host of dynamics, the initial film perspective is supplemented by related themes from the spheres of architecture, public municipal space, and the organisation of culture and the applied arts, including advertising. The wide range of subjects covered in this dissertation is given focus by narrowly localised research examining the situation in Prague from the 1990s until 2010. Along with the case study, the chapters devoted to the discursive field form a progress report on the situation as regards this particular media practice, the outputs of which are subject to a short half-life that considerably limits the possibility of archiving them. The structure of the case study is derived from a specific classificatory framework and is close to the "catalogue" format, determined by a series of questions - who participated on the convergence of film and architecture and where, when and how. Though a specific segment of time was monitored, it did not remain free of links to previous working methods, historical situations and...