Konkurence dativu a vazby ad + akuzativ ve vyjádření adresáta v latině

Abstract

Tato práce se soustřeďuje na problém konkurence předložkové vazby ad s akuzativem a prosté dativní konstrukce v latině a možných vysvětlení jejich použití ve vyjádření sémantické role adresáta. Nejprve popisuje širší kontext práce, a to obecný vztah pádového a předložkového systému z diachronního pohledu se zaměřením na změny probíhající v mluvené varietě latiny a jejich příčiny. Dále představuje pohled J. M. Bañose na použití vazby ad s akuzativem a dativu při vyjadřování adresáta v klasických latinských textech a problematizuje některá jeho sporná tvrzení. Poslední část je věnována analýze těchto konstrukcí na základě výskytů slovesa scribere a mittere excerpovaných ze zvoleného korpusu textů (dopisy Cicerona a Plinia Mladšího) a jejímu využití k upřesnění problematických míst Bañosovy interpretace.

The present thesis is concerned with the issue of competition between prepositional expression ad + accusative and unsupported dative case construction in Latin, and on the possible explanations of their usage in expressing the semantic role of the Addressee. Initially, the thesis discusses the wider context of the subject, namely general relation between the case and prepositional system in diachronic perspective, focusing on changes occurring in the spoken variety of Latin and the causes of this phenomenon. Afterwards the thesis presents J. M. Baños' view on the usage of ad + acc. and dative in expressing the Addressee in Classical Latin texts, and a criticism of some of his questionable statements. The last part analyses these expressions based on the occurrences of verbs mittere and scribere excerpted from the chosen corpus (the letters of Cicero and Pliny the Younger), and applies the findings to specify the questionable parts of Baños' interpretation.