Visegrádská spolupráce v české zahraniční politice od roku 2003

Abstract

Práce se věnuje roli visegrádské spolupráce v české zahraniční politice od roku 2003. Cílem je objasnit, jakou roli hrála visegrádská spolupráce, respektive jednotlivá předsednictví České republiky (2003-2004, 2006-2007, 2011-2012) v českých zahraničněpolitických zájmech. Práce se snaží na základě diachronní komparace zodpovědět otázku, zda lze hovořit v případě visegrádské spolupráce o politickém nezájmu. V případě visegrádské spolupráce toto znamená definování priorit agendy pouze za účasti byrokratického aparátu státní správy. Práce se zaměřuje na roli vlády České republiky v tomto procesu jakožto nejdůležitějšího aktéra české zahraniční politiky. Pro tyto účely práce jsou analyzovány jednotlivé koncepčních dokumenty, programy předsednictví a následně pro ověření výsledků předsednictví i odborná literatura, která kriticky hodnotí výkon jednotlivých předsednictví. Analýza následně potvrzuje, že se v případě visegrádské spolupráce jedná o politický nezájem. Zároveň ale visegrádská spolupráce zaznamenává úspěchy, jelikož je dobře spravována odborným byrokratickým aparátem. Práce v tomto rozsahu může sloužit jako základ pro další hlubší analýzu, která obsáhne například i parlamentní prostředí.

The thesis is focusing on the issue of the role of the Visegrad cooperation in the Czech foreign policy since the year 2003. The aim is to clarify what role did the Visegrad co-operation or rather individual Czech presidencies of the Visegrad Group (2003-2004, 2006-2007, 2011-2012) have in the Czech foreign agenda. The thesis tries to answer based on the diachronic comparison if in the case of the topic of the Visegrad cooperation it is possible to talk about lack of the political interest, which means basically that the agenda of the cooperation is defined by the state's bureaucratic apparatus. The main focus is aimed at the role of the Government of the Czech Republic in the process while it is the main player of the Czech foreign policy. For this reason there are sources analyzed as for instance concept documents o the governments as well as literature, which provides better insights to what actually was achieved during the period of the Czech presidencies. The analyses confirms that in case of the Visegrad cooperation it is appropriate to speak about the lack of the political interests and in the same time about rather successful managing of the presidencies by the bureaucratic apparatus. The thesis might possibly serve as bases for the further study of the topic.