Přístup hlavních srbských politických stran k nacionální otázce ve druhé a třetí Jugoslávii

Abstract

Tato diplomová práce se věnuje výzkumu zabývajícím se vývoji přístupu hlavních politických stran v Srbsku k nacionální otázce a k srbskému národnímu programu. Výsledky výzkumu zachycují, jak se v uplynulém čtvrtstoletí měnil postoj srbských parlamentních stran k srbské národní otázce v závislosti na stěžejních meznících vývoje (počátky a rozvoj systému více politických stran; války v první polovině 90. let; eskalace kosovské krize). Práce se mimo jiné zabývá i odlišnostmi mezi deklarovanými programy a principy a reálnou stranickou politikou. Během výzkumu byly analyzovány programové i faktické modifikace přístupu ke zmiňované problematice u následujících stran: Socialistická strana Srbska, Demokratická strana, Srbské hnutí obnovy, Srbská radikální strana, Demokratická strana Srbska a Občanský svaz Srbska. Heuristicky práce vychází především z publikovaných pramenů: příslušných stranických programů; rezolucí stranických sjezdů a konferencí; projevů klíčových představitelů zmiňovaných stran.

This theses deals with the research on the development of attitude of main Serbian political parties to the nationalist question and Serbian nationalist program. Results of this research reveal how in the past quarter century changed the attitude of the Serbian parliamentary parties on the Serbian national question, depending on the key milestones of development (origins and development of multi-party system, the war in the early 90s; escalation of the Kosovo crisis). Among others things theses deals with differences between the declared programs and principles and the real party politics. During the research were also analyzed programming and factual modifications of attitude to the mentioned issues for the following parties: Socialist Party of Serbia, Democratic Party, Serbian Renewal Movement, Serbian Radical Party, Democratic Party of Serbia and the Citizens Union of Serbia. Heuristically work is primarly based on published sources: the relevant programs; resolutions of the party congresses and conferences; speeches of key representatives of the ementioned parties.