Procesní postavení osoby neznámého pobytu ve světle "Nařízení Brusel I"

Abstract

Procesní postavení osoby neznámého pobytu ve světle "Nařízení Brusel I" Jedním z důsledků odstraňování právních překážek, které dříve bránily občanům EU v přesunu do jiného členského státu, je mimo jiné nárůst případů uzavírání smluv s příslušníky s ostatních členských států. S tím pak souvisí nárůst počtu soudních řízení s cizím prvkem vedených před soudy členských států. Početná skupina soudních sporů je přitom vedena proti žalovaným neznámého pobytu. V praxi se přesně řečeno jedná o takové žalované, u kterých se soudu nedaří doručovat písemnosti a současně nemá žádné informace o tom, kde se nacházejí. Není přitom nejen možné zjistit, zda se tyto osoby nacházejí v České republice, ale je otázkou, zda se nacházejí v EU vůbec. V takovém případě je třeba posoudit, zda v řízení proti takovým žalovaným lze pro určení pravomoci použít pravidla Nařízení Brusel I, jehož osobní působnost je zásadně založena na principu bydliště žalované strany. Tato práce se mimo této základní otázky zabývá zejména dále také posouzením, zda v řízení vedeném s osobou neznámého pobytu lze využít vnitrostátní instituty, které jsou jinak evropskému právu neznámé. V českém právním řádu půjde o institut opatrovníka ustanovovaného osobám neznámého pobytu. Klíčová slova: Příslušnost, neznámé bydliště, opatrovník, mezinárodní právo...

Procedural position of a person whose domicile is unknown in light of "Brussels I Regulation" One of the results of the removal of obstacles that previously used to prevent EU citizens from moving into another member state is, among others, an increase in the number of contracts entered into with nationals from other member states. Connected therewith there has been an increase in the number of cases involving a foreign element taken before courts of the member states. Many of those cases are in fact brought against persons whose domiciles are unknown. To be precise, in practice it is defendants on whom it is not possible to serve the process and at the same time the court has no information regarding their domiciles. Not only is it impossible to find out whether they are in the Czech Republic, but the question is whether they are in the EU at all. In such a case it is necessary to consider whether it is possible to apply the rules of Brussels I Regulation, whose operation is based on the principle of domicile of the sued party, for the determination of jurisdiction in proceedings against such defendants. Besides this basic issue the paper also deals with the assessment of whether it is possible to apply, in the proceedings against a person whose domicile is unknown, domestic institutes which are...