Ruský pohled na vojenské intervence na základě principu "Responsibility to Protect"

Abstract

As a permanent member of the UN Security Council, the Russian Federation plays an important role in the debate over humanitarian interventions. These are defined by the Responsibility to Protect principle that allows international military intervention into internal political crisis of other countries in case the security of civilian population is in danger. Russia sent its army to Georgia in 2008 and Crimea in 2014 referring to this principle. However, it was Russia's reluctance to approve any intervention that governed the diplomatic negotiations during the Libyan civil war in 2011. The importance of the problem of various understanding of the R2P principle by different world powers is still crucial and is also clearly visible on the ongoing conflict in Syria. This thesis focuses on the approach of the Russian Federation to the Responsibility to Protect principle. It determines general factors that influence the issue of humanitarian intervention in the framework of Russian foreign policy, and puts Russian attitude to the overall context of the discussion about this principle. The thesis confirms the assumption that the R2P principle has become a Russian foreign policy instrument, which has been misused within the Russian sphere of interest and used to obstruct the interventions initiated by the...

Ruská federace jako stálý člen Rady bezpečnosti OSN hraje podstatnou roli v diskusi o humanitárních intervencích. Ty jsou definovány principem Responsibility to Protect, který umožňuje mezinárodní vojenský zásah do vnitropolitických krizí jiných zemí, je-li ohrožena bezpečnost civilního obyvatelstva v dané oblasti. Rusko se odvolávalo na tuto zásadu, když vyslalo svou armádu do Gruzie v roce 2008 a na Krym roku 2014. Zároveň však byla jeho nevole ke schválení intervence jedním z určujících elementů diplomatických jednání během libyjské občanské války v roce 2011. Aktuálnost problému rozdílného chápání principu Responsibility to Protect ze stran různých světových mocností je viditelná také na probíhajícím konfliktu v Sýrii. Tato práce zkoumá přístup Ruské federace k vojenským intervencím na základě principu Responsibility to Protect. Určuje obecné faktory, které ovlivňují otázku humanitárních intervencí v rámci ruské zahraniční politiky, a zasazuje ruský přístup do celkového kontextu diskuse o tomto principu. Práce potvrzuje domněnku, že se R2P stalo instrumentem ruské zahraniční politiky, jenž zneužívá ve své sféře zájmu a za jehož pomoci naopak brání intervencím Západu. Předkládá však zároveň tvrzení, že užití tohoto konceptu v ruské zahraniční politice nemusí být nutně vnímáno jako nelegitimní....