Ovlivnění viability buněk při interakci s nanočásticemi oxidů titanu a antracyklínovými cytostatiky

Abstract

Cílem práce je provedení literární rešerše na téma ovlivnění viability buněk při interakci s antracyklinovými cytostatiky a nanočásticemi TiO2. Antracyklinová cytostatika jsou jednou ze skupin nejvíce používaných chemoterapeutických léčiv, obzvláště často využívaný je pak jejich zástupce doxorubicin. Závažným nežádoucím účinkem antracyklinů při para podání léčiva (extravazaci) je nekrotizace okolní tkáně. Zatím není k dispozici účinná léčba tohoto nežádoucího účinku. Jednou z cest by mohlo být využití sorpčních a degradačních vlastností pro lidské tělo netoxických nanočástic TiO2. Pro antracykliny je charakteristická rychlá adsorpce na povrch nanočástic TiO2 a následná degradace na netoxické produkty. Proto se v rešerši dále zabývám využitím nanočástic TiO2, jejich unikátními chemickými vlastnostmi a způsobem, jakým ovlivňují viabilitu buněk, zejména buněčné linie keratinocytů in vitro. Z rešerše vyplývá, že nedochází ke snížení viability buněk keratinocytů při jejich kultivaci společně s nanočásticemi TiO2, a tím se otevírá prostor pro další studie na využití nanočástic TiO2 pro léčbu nekrotizujících extravazací antracyklinů.

The goal of this thesis is to conduct a literary research about cell viability changes after interaction with TiO2 nanoparticules and anthracycline cytostatics. Anthracycline cytotoxic agents are one of the most commonly used groups of antineoplastic drugs, particulary doxorubicin. A serious side effect of anthracyclines in para drug administration (extravasation) is necrosis of the surrounding tissue. Effective treatment for this side effect is not available as of yet. One possible way could be to use sorption and degradation characteristics of nanoparticles of TiO2, which are non-toxic to the human body. Anthracyclines are characterized by rapid adsorption to the surface of nanoparticles of TiO2 and subsequent degradation to non-toxic products. Therefore further I deal with the use of nanoparticles of TiO2, their unique chemical properties and the way they affect cell viability, especially keratinocyte cell lines in vitro. It has been shown that there is no reduction in cell viability when culturing keratinocytes together with TiO2 nanoparticles and thus it opens the door for further studies on the use of nanoparticles of TiO2 for the treatment of necrotizing anthracycline extravasation.